Podstatné věci poznáváme postupně, někdy ale objevíme poklad zcela nečekaně. V mezních situacích nebo prostě se některé věci v nás otevřou v ten pravý čas, kdy zrovna o nic neusilujeme nebo v existenci toho ani nevěříme. Příběh o Emauzských učednících v Lukášově evangeliu v sobě toto téma nese. Lákal svým poselstvím i malíře Rembrandta. Věnoval se tomuto tématu vícekrát. Velikou roli hraje světlo. Tu nejdůležitější.
Každý obraz má mít své pokračování v člověku, jinak ztrácí smysl.
Malebné kopce a údolí s rozkutálenými keři a stromy mezi Dolní Rožínkou a Tišnovem vždy přitáhnou naši pozornost, když tudy projíždíme.
Naše rodina tráví dost času na cestě touto krajinou. Pět lidí tří generací vytvoří někdy v autě, odkud není možné prchnout, dusnou a hromburácející atmosféru.
Jeli jsme tudy i včera večer, když do tmavě modrých lesů zapadalo slunce a přikrývalo se bouřkovou peřinou.
Ačkoli jsme spěchali, manžel odbočil na úzkou cestu. Vyjeli jsme na kopec a vystoupili...
Tmavá mračna přidusila proud teple červeného zlata, které velkorysé slunce rozhazovalo do polí, stromů, příbytků... Vznikl tak krásný obraz světla.
Pozlacený prostor jako v nějakém vznešeném chrámu.
Slunce jako oheň v chrámovém prostoru. Srdce, které hoří...
Jako hořela srdce učedníkům na cestě do Emauz.
Museli tudy před chvílí jít... Hm, zase má fantazie... Musím končit, ještě jednu fotku... a už dost.
Připozdívalo se. A tak jsme zase nastoupili do auta a odjeli domů.
A co dál? Světlo se o sebe rozdělí vždy...
I když se čas připozdívá.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
- Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
- 14a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
- 15A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
- 16Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
- 17Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.
- 18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“
- 19On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
- 20naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
- 21A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
- 22Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
- 23a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
- 24Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“
- 25A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
- 26Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“
- 27Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
- 28Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
- 29Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.
- 30Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
- 31Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
- 32Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
- 33A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
- 34Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“
- 35Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
- 36Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.
