Připozdívá se

Podstatné věci poznáváme postupně, někdy ale objevíme poklad zcela nečekaně. V mezních situacích nebo prostě se některé věci v nás otevřou  v ten pravý čas, kdy zrovna o nic neusilujeme nebo v existenci toho ani nevěříme. Příběh o Emauzských učednících v Lukášově evangeliu v sobě toto téma nese.  Lákal svým poselstvím i malíře Rembrandta. Věnoval se tomuto tématu vícekrát. Velikou roli hraje světlo. Tu nejdůležitější.

Každý obraz má mít své pokračování v člověku, jinak ztrácí smysl. 

Malebné kopce a údolí s rozkutálenými keři a stromy mezi Dolní Rožínkou a Tišnovem vždy přitáhnou naši pozornost, když tudy projíždíme.

Naše rodina tráví dost času na cestě touto krajinou.  Pět lidí tří generací vytvoří někdy v autě, odkud není možné prchnout, dusnou a hromburácející atmosféru.

 Jeli jsme tudy i včera večer, když do tmavě modrých lesů zapadalo slunce a přikrývalo se bouřkovou peřinou.

Ačkoli jsme spěchali, manžel odbočil na úzkou cestu. Vyjeli jsme na kopec a vystoupili...

Tmavá mračna přidusila proud teple červeného zlata, které velkorysé slunce rozhazovalo do polí, stromů, příbytků...  Vznikl tak krásný obraz světla. 

Pozlacený prostor jako v nějakém vznešeném chrámu.

Slunce jako oheň v chrámovém prostoru. Srdce, které hoří... 

 Jako hořela srdce učedníkům na cestě do Emauz. 

Museli tudy před chvílí jít... Hm, zase má fantazie... Musím končit, ještě jednu fotku... a už dost.

Připozdívalo se. A tak jsme zase nastoupili do auta a odjeli domů. 

 A co dál? Světlo se o sebe rozdělí vždy...

I když se čas připozdívá.

 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
• ¹⁴a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
• ¹⁵A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
• ¹⁶Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
• ¹⁷Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.
• ¹⁸Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“
• ¹⁹On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
• ²⁰naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
• ²¹A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
• ²²Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
• ²³a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
• ²⁴Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“
• ²⁵A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
• ²⁶Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“
• ²⁷Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
• ²⁸Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
• ²⁹Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.
• ³⁰Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
• ³¹Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
• ³²Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
• ³³A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
• ³⁴Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“
• ³⁵Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
• ³⁶Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.