Plesohrátky

Přemýšlím o tom už delší dobu. Kam se vytratilo radování a to, že spolu je nám dobře? Kam se podělo nás všech veselo?

Lidé k sobě mají blíže, když se společně baví. Maškarní bály, karnevaly, masopusty, plesohrátky... jako by říkaly: Člověče, neber se tak vážně! A už vůbec ne v době postní. Udělej ze sebe maškaru, ať se zbavíš masky důležitosti!

Další výborný počin naší žďárské ZUŠ po Santiniho plotě. Tentokrát téměř celé ZUŠ. Soubory hudebního oboru hrály, dívky z tanečního oboru tančily, výtvarný obor zdobil sál.

Sobota 27. února 2016, Žďár nad Sázavou

Plesohrátky, tuším IV., rozvířily vzduch, zamíchaly barvy, prolnuly tóny a roztočily a roztančily těla, když muzikanti v místní sokolovně hráli Škoda lásky a další taneční vypalovačky.

Výborně! Byla jsem sice unavená, ale spokojená. Konečně bylo kolem mě živo a pestro. Známí mi ťukali na rameno. Zpěv, hudba, smích, výkřiky rozpustilých dětí příjemně šuměly a prskaly jako ingredience bublinkového koktejlu dobré nálady a zdravé zábavy. Dříve takové akce byly častější, soudím podle našich starých rodinných fotografií. 

Pospolitost je nám už většinou cizí. Dnes je vzduch plný negativních signálů. Kolem našich hlav lítají virtuální  informace a dezinformace masakrující a otupující lidské srdce. Jako by všude bylo jen neštěstí, nehody a neshody. 

Nechci tomu podlehnout. Jsou i pozitivní pohledy a postoje pohody. A záleží na obyčejných lidech, na jejich nadšení...a to učitelé naší ZUŠ jsou...

Děkuji

***