Pan Shakespeare

Syn má do literatury vypracovat referát o divadelní hře Othello. Od Shakespeara pochopitelně. Může mladého kluka zajímat nějaký prehistorický stařec William Shakespeare a to, co napsal?

"Zestárnout je mladická nerozvážnost.", říká šašek v králi Learovi.

Myslím si ale, že Shakespeare nezestárl.

Pan William Shakespeare byl divadelník a psal pro své herce divadelní hry, v kterých  vystupuje celkem na devět set třicet postav. Jeho hlavní hrdinové jsou archetypální postavy. Představují různé typy myšlení a způsoby jak se vyrovnat se životní situací.

Náš technik, jak sám o sobě syn mluví, není žádný extračtenář. Podezřívám ho z toho, že odpor ke  čtení je demonstrativní projev odporu proti intelektuální třídě a tedy i vůči moudrým radám rodičů.  Vydrží číst jen články ministerstva dopravy o rychlotratích, ještě pár dalších - o počasí, o seriálu Teorie Velkého třesku, železničních nehodách a o rockových  skupinách, ale rozhodně žádného Williama z doby renesance. 

Ale referát mít musí, tak posloucháme přednášku prof. Martina Hilského. Zní to jako symfonie. Pan profesor mluví o podstatě i o širším kontextu Othella a jeho hlavních postavách, o dějinných souvislostech, o psychologii...

"Co je to jag?" ptá se Mikeš.

Vidím, že ho to začíná zajímat. Pak si vzdychne: "O tom se snad nedá nic napsat, jak to je hustý."

Ano, pan profesor je přetékající a klokotající  pramen postřehů, vědomostí a pochopení. A Othello je vynikající psychologická a snad mohu říct, existenciální, sonda do toho, co nazýváme dobrem a zlem a o tom, jak v  člověku klíčí zlo a proniká skrze myšlenky do slov a skutků. A osudově mění naše životy Jago... z temnot postava, která se tváří chápavě, našeptávač jakoby nevinných otázek.

I mě to zaujalo. Není se čemu divit, že je pan William Shakespeare a jeho práce stále aktuální...

Kolik je vražd ze žárlivosti? A kolik jich je v myšlenkách?

 "Peklo je prázdné, ďáblové jsou zde." Temnota je blíže, než si myslíme.

 V Othellovi nejde jen o vraždu Desdemony, ale o to, kdo vraždil. Othello, plný žárlivosti a ega?Hmm, na první pohled ano, ale v podstatě vraždil Jago v Othellovi. V tom je genialita jediné zápletky v této divadelní hře.

A to mě na tom fascinuje.

Mimochodem Shakespeare je skeptik se smyslem  pro humor. Od něj pochází  výrok - Lepší být dobře oběšen, než špatně ženat.  Hm, měl sexuální  zkušenost s mužským  i ženským  pohlavím.

Vůbec, byl to zajímavý člověk. Pozorovatel lidského chování, sběratel střípků gest, mimiky a slov. A věděl, co se skrývá za falší...

"Já neznám žádné zdání. Já jsem, madam." Říká ústy Hamleta.

*

Shakespeare byl kultivovaný člověk s rozvinutým citem pro vyjadřování se. Jsem vlastně ráda, že ho mají i dnešní  studenti za povinnou četbu.  Nepamatuji si, co jsme měli číst od W.S. my.  Ale vím,  že už jsem dorostla do věku, kdy se mi stává blízkým. I  pan Hilský se do překladů jeho divadelních her pustil po čtyřicátém roku života a bere to jako jednoznačné plus.

Na závěr přikládám konec rozhovoru s panem Hilským:

„Prchavý stín je život, špatný herec, co chvíli křičí na jevišti světa a potom zmlkne navždy.“
To je z Macbetha, kde se ještě říká: „Pustý žvást idiota je to. Jen hluk a vřava a neznamená nic.“ Má to velkou hloubku, divadelnost i šaškovství.

Možná by se k tomu dalo dodat, že pokud se člověk bere moc vážně, je jeho  život  „pustý  žvást  idiota“.
V tom s vámi souhlasím. Abychom se občas mohli brát vážně, musíme mít taky schopnost nebrat se vážně a udělat si sami ze sebe legraci. V Macbethovi je to bráno opravdu vážně, tam je to šílená nicota. Ono je hrozně těžké pochopit slovo „nic“. Je to slovo nedozírné a vlastně nepochopitelné.

Život v podstatě začal z ničeho.
A do ničeho se vrací. Pro mnohé lidi je těžké to unést. A náboženské řešení Shakespeare nenabízí. V Sonetech se často zmiňuje o pomíjivosti času, ale řešení posmrtného života tam není, kromě jednoho, Sonetu 146.

A jakou má Shakespeare tu druhou kapitolu?
Ta teprve začala a je lepší než ta první. On dokázal svůj posmrtný život vykoupit tím světským sekulárním způsobem.

Je pro vás asi velké štěstí, že jste se k němu takto dostal.
Beru to jako velké štěstí, velmi mě to obohacuje. Shakespeare měl obrovskou duši.

Víte, jaký jeho citát mi k vám jde? „Veselý člověk je mistrem své duše.“
Já se rád směju. A k šaškovství a ke komediantství jsem tíhl odmalička.

http://www.kellnerfoundation.cz/ohlasy/humor-neni-vzdy-jen-smich

Ještě mě napadlo, že být renesančním člověkem je stále aktuální.  Na panu  prof. Hilském je vidět protknutí jeho duše s duší Shakespeara. Důležitější  než délka života je jeho hloubka. 

Život je oduševnělý a tvář krásná podle naší opravdovosti.

Přeji vám pěkný  den.