Vzbudil mě lev. Tahal mou peřinu, až ji ze mě stáhnul. Chtěla jsem spát dál, ale jeho majestátní a autoritativní, i když tichá přítomnost mi to nedovolila.
Se lvy je lépe být zadobře...
"Tak dobře lve, co mi chceš říct?" Lev dál mlčel, protože byl namalovaný. Ale přivedl ke mně Tomáška. Je to totiž jeho lev a malovala jsem ho pro něj já.
Tomášek nebo taky Tomulka. Tak mu říkají jeho rodiče.
Je to malý capart, prvňáček, v království capartů patří mezi ty menší. Slíbila jsem mu někdy na jaře, že o něm napíšu příběh, pohádku. Ale nějak mě stále nic nenapadá... Ba ne, lidi milí, o Tomulkovi se nedá psát pohádka, jako se nedá ani nazvat pohádkou Malý princ.
Tomulka mi ho připomíná, už i jen pro ty zlatavé vlasy.
Ale hlavně pro něco, co ve mně vyvolává neklid. Je to jeho naprostá bezelstnost, která mě odzbrojuje.
To dítě nemá žádné předsudky, je bezprostřední, ale ne nevychované, je to dítě vyjímečné svou ... jak to nazvat u Malého prince? nevinnost? ... ano, nevinností.
Ten, kdo je nevinný, se diví chování druhých, kteří kalkulují.
Přiznám se, že jsem se včera vztekla a hodila po manželovi bonbonem. Bylo to hloupé a zbytečné jako naše hádka. (Ale pak mně to přišlo líto a jemu také, tak jsme se udobřili.)
Kdyby tu byl Tomík, nejspíše by se zasmál tomu, že jsem mrskla bonbonem, protože by si myslel, že je to legrace. Brzy by však vytušil, že ne.
Zeptal by se: "Teto, proč se zlobíš na strejdu?"
... a já bych se nejspíše začervenala. Připomněl by mi zodpovědnost za růži a moji slaboduchost.
Nevěděla bych co odpovědět, asi to, že jsem se zachovala hloupě.
A tak mě lev i Tomulka přivedli do světa Malého prince. Existuje takový svět? Asi ano, ale je velmi vzácný. Je vzácná duše, která nepočítá se zlem v nás a ptá se... "Proč?"... Proč křičíme, proč jsme na nervy, proč počítáme peníze, proč spěcháme, proč... ?
Tak proč?
