O fialové barvě Boží milosti a o vůni studánky

Zavolal jsi ve chvíli, kdy jsme byli doma všichni, ale to je v pořádku. Netajím, že mám kamaráda, že potřebuju taky komunikaci s jiným mužem, ale bylo mi trapně, protože jsem si sundala protézu, neb bolest z ní byla nesnesitelná.

Vím, že mi nebylo pořádně rozumět.Jsou také věci, které se mi do telefonu špatně říkají, i když i přes "sluchátko" vnímám tvůj úsměv, laskavost... A za to ti díky.

Ptáš se, jak se mám.... ?

Je už půl hodiny po půlnoci, nemohu po krátkém spánku  znovu zabrat. Někdy je mi večer smutno, je mi smutno i přes den.  Jako kdybych byla od svých blízkých oddělena. Někdy víc, někdy míň.Poslední dobou je ve mně nepokoj.

Je pro mne těžké být stále trpělivá, mít naději a sílu, to vše dávat svým blízkým a snášet je.  To se ode mne čeká, hmm... Proč se mám takto obětovat? Je to správné nebo je to jen náš strach ze změn a z nejistot? V čem tkví duchovní hodnota nemoci a proč se někdo uzdraví a jiný ne? Co dělám špatně? Že jsem ještě v manželství zůstala anebo že nechci zůstat?  Co nás všechny spojuje?A co rozděluje... ?Copak mohu začít nový vztah, když jsem nepročistila ten stávající?

Někdy mi připadá, že plavu proti proudu, že vše negativní je i ve mně silnější, než to dobré....Nikdy jsem nebyla dobrý plavec, ale mám vodu moc ráda.Voda vše uhlazuje a léčí, komunikuje, probouzí, zklidňuje.Už týden se myji studenou vodou. Už týden mám pocit, že voním studánkou.

Vím, vlastní pramen... Nechci, aby vyschnul.Nechci  pro sebe žádný soucit, jen pochopení, vyslyšení. Nechci být balvanem na krku, ale ráda bych se tě zeptala, jestli víš, a v tom případě, jestli ti nevadí, že tě večer před usnutím držím za ruku.No a teď to stejně víš.

Ani nevím jaké máš ruce, ale tuším... na každé máš určitě pět prstů A v každém z nich máš sílu nutnou k udržení se na skále, či na stromě.Prsty máš štíhlé...Oči modré.A teď nevím, co dálNa každý pád jsem ráda, že tě takto v duchu držím za ruce, protože ruce jsou krásný dar od Boha, skrze které můžeme léčit, nabírat vodu z potoka, psát a telefonovat, sbírat byliny a pryskyřici, hladit, milovat atd. Žehnat. Přijmout a odevzdat.Vždyť to jako Kristův kněz víš sám dobře.

  Opatruj se!P. S.  Nemusíš odpovídat, stačí, že jsi... jo, a na fakultě ses mi líbil, jenomže já to prostě umím říct až teď, co jsem po operaci, vědoma si křehkosti našeho bytí. Málem bych zapomněla - posílám pohlazení!