Nikdo není ztracený

Mé oblíbené evangelium je Lukášovo, podobenství O ztracené ovci v 15. kapitole. Je to velmi zajímavé evangelium. Baví  mě tzv. přežvykovat takové symbolické texty. Jejich obsah je totiž mnohem hlubší než se z počátku jeví.

• „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují."

Pastýř má vztah ke každé jediné ovci, i když jich má stádo. V Bibli mají čísla symbolický význam. Sto ovcí není číslo jen tak plácnuté Ježíšem do větru. Číslo 100 znamená blaženost, přesněji - dokonalost (10) na druhou. Stádo o počtu 100 ovcí tedy vyjadřuje, že  ovce se měly dobře. Přesto se jedna ztratila. 

Život, jako náš pastýř, si nás právě vede kudy chce. Těžko se ale věří, že od 0 k číslu 10 nebo dokonce k číslu 100. Lidská zkušenost cest bývá často bolestivá, proč prochází městy Nemoc, Ztráty, Krutost... ? Často se říká: Bůh nemůže být dobrý a vůbec vlastně ani existovat, když životy mnoha lidí postihují strašné tragédie. 

Spisovatelka Petra Dvořáková v rozhovoru s  Danielou Drtinovou říká přibližně toto: "Právě pro tu tíži života v Boha věřím. Jinak by můj život neměl smysl. K čemu by mi takový život plný utrpení byl?"

http://video.aktualne.cz/dvtv/anorexie-trpite-ale-je-vam-krasne-je-to-zavislost-snaha-o-as/r~d2ce0a7a1ea611e69d46002590604f2e/

Vím, že je těžké svoji situaci přijmout. Bráníme se, protestujeme, odmítáme stav, ve kterém se nacházíme. Ale to nevadí, protože se rozbíjí naše představy. Dlouho, mnoho let mi trvalo, než jsem přišla na to, že nemám očekávat od konkrétních lidí to, co mi nechtějí dát nebo nemohou dát. Nechci-li mít tělo spoutané nemocí, mám se odpoutat, vždyť i bez nich mohu existovat, a důvěřovat právě Životu. Děkuji za ty těžké chvíle, protože nebýt jich, nepokročila bych. Proto nemám v srdci ani pocit křivdy, nejsem oběť, jsem obdarovaná.

Jak se stane, že člověk-oběť uvěří v "náruč" života? Jak pochopí, že není trestán a ani není oběť nespravedlivého jednání? Myslím, že často, když vyčerpá všechny své úniky ze své situace. Jako ovce, která se ztratila pastýřovi. Ale život se nedá zastavit. Tam, kde je něco špatně, začíná cesta k "10" , dokonce k "100".

Dobrá zpráva, eu angelion, je ta, že nikdo není ztracen.

Děkuji za vše.