Stála nahá před zrcadlem a byla trochu nesvá. Co když by někdo přišel domů a viděl by ji, ji, která měla raději uklízet a ne blbnout? Co by si myslel? Jak by mu to vysvětlila? A proč by vlastně měla něco vysvětlovat?
Proč bych se cítila zahanbená, snad i hříšná? Proč bych nemohla stát nahá hrdě?
Co je více přirozenější než nahota, free Spirit? Čistému vše čisté. Je naše nahota čistá? Nebo je nějak zraněná? Je to území naší křehkosti. Myslím, že je hodně žen, které si nesou životem nějaká traumata. Nahota ženy - jaké vyvolá pocity v ženě? Napadla mě slovní hříčka: pocity začínající písmenem H.
Pocity hanby, hříchu, hrdosti, hravosti, že je hezká, hebká, horká... na há... Žena naHá.
Hříšná
Etymologicky "hřích" znamená sejití z cesty, chyba. Nemyslím, že nahota je hřích, vůbec ne, ale naše vidění nahoty buď jako něčeho hříšného, nevhodného, nebo naopak zaplnění bulváru nahotou či nahota jako konzumní zboží, to je dle mě sejití do dvou extrémů, dvou pochybení.
Proč v nás náboženství zasadilo pocit, že je nahota něco sprostého a že ženská nahota je "hříšnější" než mužská? Je to proto, že o morálce a hříchu kázali muži - celibátníci, kteří měli a mají problém s ženami? Nebo to pramení z neporozumění biblickým textům? Tělo je chrám ducha. Podle mě je problém v celkovém pojetí jakési duality hřích-ctnost, tělo-duch. Nebe-peklo. Odděluje se to, co spolu nutně souvisí.
Krása nahé ženy ukazuje na krásu stvoření. A na erotickou povahu tvoření, která je obohacující a životodárná. Eros je životní síla.
Je-li ženské tělo degradováno, duše ženy trpí. Trpká zkušenost je většinou uvnitř ženy uložena do šuplíku s nápisem Tajemství.
Hanba - pocit zahanbení
Slovo hanba je spjaté se slovem ohanbí. Poganiti znamená pošpinit, hanobit. Souvisí i se gaditi tj. tupit, odvozeno od gad' t.j. had, (tabuový název s původním významem "něco odporného").
Hm, to jsou pro mě nečekané souvislosti. Had - ohanbí - tabu - špinit. Had je mnohoobrazné znamení, má různý obsah v různých kulturách. Ve Starém zákoně představoval odpůrce Boha. V mythologii o stvoření svedl Adama a Evu k hříchu. Je ale mylné vykládat si tento hřích jako sexuální. Spíše jde o přivlastňování si lidí, o moc nad nimi, ozranění vyplývající ze soudů nad druhými i nad sebou. O nedůvěru v Život. Strom poznání byl tabu. Porušení tohoto tabu něco v lidech narušilo. Uviděli, že jsou nazí. A zakryli ona místa fíkovými listy.
Ohanbí je sekundární pohlavní znak. Za ním jsou skryté reprodukční orgány. Místo vzniku nového života. Os sacrum - do češtiny se překládá jako kost křížová, ale latinské sacrum znamená posvátná. To, co je, či spíše bylo tabu, posvátné, nedotknutelné. Dnes jsme pro toto ztratili cit. Jsme schopni ženu uměle oplodnit a směle v ní ukončit započatý život dítěte. Sexualita, to, co je intimní, se stává veřejnou záležitostí. Jako bychom ztráceli instinkty, které nás mají chránit před sebedestrukcí.
Co když je to ale skutečně věc citlivá a důležitá - území tabu, které, je-li narušeno, později zareaguje jako jako pocit vykradení?
*
Hojení ran, hrdost hezké ženy a hravost
Clarissa Pincola Estés PhD ve své knize "Ženy, které běhaly s vlky" píše:
Součástí zázraku divoké duše je však to, že bez ohledu na způsob zabití ženy a bez ohledu na hloubku jejího zranění její psychický život pokračuje a vystupuje na povrch, odkud si najde cestu ven. Potom je zlo vědomě zastaveno a duše se začíná obnovovat.
*
Táhlo jí už na padesát, když si uvědomila, že se nechala vmanipulovat do permanentního pocitu provinění. Stačilo, aby si nalakovala nehty na červeno, oblékla blůzku s hlubším dekoltem, nebo obula boty na podpatku a v kostele ji křižovaly pohledy těch echt. Manžel sedící vedle ní, ji plně ignoroval. Měl raději méně nápadné ženy. Vzbouřila se. Nechtěla už slyšet :Ve jménu Otce, Syna... Ve jménu manžela... , který se jí už měsíce, roky nedotkl tak, jak se muži dotýkají... , který si utahoval z jejího bříška. Přijímal Boha v hostii, ale ji ne. Uctívání Boha jde často ruku v ruce s ponížením ženy.
Vzpomněla si na vtipnou historku.
Jeden machiavellista prý řekl: Nemůžeme mít ženy svých přátel, jak se ale dostaneme k ženám našich nepřátel?
Tento mužský humor měla ráda.
Ale něco jí teď připomněl....
Zahleděla se do neurčita. Podlaha ji studila do chodidel. Vůbec měla pocit, že se ochladilo. Vytanula jí na mysli jedna událost.. oči se jí zalily slzami.
Stalo se to už dávno, a čas tuto zkušenost otupil a obalil mlhou pozapomnění. Zůstal v ní však hořký pocit odcizení...
...Byli tenkrát opilí, když vešli bez zaklepání do ložnice, kde se převlékala. Muž a jeho dobrý přítel, tak dobrý, že jak za chvíli slyšela, mu ji nabídl. Její manžel ji nabídl svému kamarádovi.
"Nechceš si trochu užít? Ukážu ti její prsa."
Prala se s ním a cítila jak je proti mužské síle slabá. Ani neví, jak dlouho to trvalo. Začínalo se jí zmocňovat zoufalství... Néééé!
Jako mávnutí proutkem se oba dva vetřelci zmámení alkoholem vypotáceli ven.
Ulevilo se jí. Zároveň však cítila zahanbení. Chtěla být ženou jen svého muže. Ale on to vzácné rozdupal. Navždy.
Časem se bolest zapouzdřila a znecitlivěla. Ale byla v ní.
Narovnala se a vypnula prsa. Nemusím se za nic stydět. Za žádnou myšlenku, za touhu.
Chci se naučit hrát si s životem. Vnímat jeho jemné, laskavé, vtipné, smyslné, jiskřivé a hravé nuance. Chtěla bych tančit.
A nahá rozhoupala své boky, rozpustila vlasy, pobrukovala si... tančila! Tak snad můžu zahojit rány. Přestat se stále obávat. Žít po svém. Můžu vyjadřovat pocity a myšlenky, aniž by mi to musel schvalovat nějaký autoritář. Nemusím se skrývat. Jsem své tělo.
A ještě jednou z knihy Ženy, které běhaly s vlky:
Pro tělo neplatí: mělo by být. Tělo je prostě takové, jaké je. Důležité je, aby bylo propojené s radostí, se srdcem, s duší, se vším nespoutaným.
Má štěstí? Může se svým vlastním způsobem hýbat, tančit, křepčit, kymácet se a vlnit?
Na ničem jiném nezáleží.
*
AŤ MÁTE DOBRÝ ŽIVOTNÍ POCIT!
