Články o církvi, proti církvi, většinou už nečtu. A ani mi tak nevadí, až na jeden typ článků. Těch o zneužívání dětí knězi. Tyto děti a jejich osudy jsou zneužity dál tím, jak jsou vláčeny kolem zeměkoule a použity pro osobní uspokojení pisatele: Konečně mám argument proti církvi. Na ty děcka, na ty slyší každej, to bude maso!... Není důležité konkrétně jmenovat dotyčného a jeho článek. Je to jeden z více takových podobných...
I má slova mojí hloupostí a nezralostí někdy ubližují a je mi to líto a učím se vnímat.
Ale proč má někdo důvod nenávidět? Nebo je to jen hloupost?
Nebo je dotyčný pisatel vnímavý pro bolest světa a nespravedlnost? Tak proč jí šíří dál?
Nebo chce poukázat na zlo páchané na dětech? A co výrobky made in China, dovoz květin z Afriky, primitivní těžba nerostů...? Víme my vůbec, kterýma rukama prošlo to vše, co používáme pro svůj pohodlný život?
Raději nemyslet, že?
A co násilí a znásilňování v rodinách? Co oči nevidí...
Máme obrovský dar mediální svobody, ale co je to za svobodu, která je znásilněná záměrem ublížit? A proč je na vině neustále církev? Nezasekli jsme se na vývojovém stupni a ĺa Koniáš?
xxx
Přiznávám, že tentokrát pohár uvnitř mě přetekl, když jsem prolítla článek o pedofilních kněžích a kard. Dukovi. Ano, mohl se zakládat na skutečných tragediích. Ale jedna část skutečnosti ještě není celá pravda. A v tom je to zlo, v tom, že část pravdy se použije, doslova znásilní, tak, aby pasovala do plánovaného záměru pisatele, kterým je... ? Co vlastně?
Neměla jsem ten článek otevírat? Možná, ale stalo se. Nalítla jsem. Slova člověka, muže, kterého neznám, mě zasáhla. Protože mi před očima naskakovaly skutečné tváře a jejich osudy.
Znám jednoho muže, kterého znásilnil jeho vlastní příbuzný. Když k nám ten muž přijde, drží mě za ruku a jeho oči se zalévají slzami a on je polkne a snaží se držet bradu pevně, zatíná čelistní svaly a jakoby mi chtěl něco říct, vždy se nadechne a pak to zase spolkne, ale ty jeho oči propouští zprávu o bolesti, o takové bolesti, že se to nedá ani vypovědět.
A protože je to tak silné, děti i manžel zmlknou a dělají si svoji práci. Co se děje v duši toho muže, nevím, ale doufám, že něco hojivého.
A pak jsou mé myšlenky spojeny s dalšími tvářemi. S tvářemi kněží. Lidmi, jak jeden z nich s humorem poznamenal, na okraji společnosti.
To jsou kněží, faráři. Naši spolužáci, kamarádi. Přátelé. Osobnosti. Profesoři, docenti, umělci. Lidé vnitřně bohatí, kteří byli srdcem teologické fakulty, kterou jsem studovala. Jejich životy jsou také různě spletité a i oni jsou jen lidé.
Proč mají nést dopad nenávisti společnosti? A kolik toho takový člověk může unést? Pak i on může pod tlakem nějak selhat. Co víme o jejich životech, proč se rozhodli pro své povolání?
xxx
Další argumenty proticírkevní jsou: mocichtivost církve a hamižnost po majetku. Pochopitelně je to tak, ale ne u všech. Asi jako v každé rodině.
A manipulace. Jistě, také, jakož i citové vydírání v rodinách. Jako i byznys horoskopů a přesně cílených reklam.
xxx
Ale přesto chvála svobodě, i když slova každého z nás někam dopadnou. V tom jsme bezmocní a mocní všichni.
Víra je ale silou bezmoci. Bezmocný byl i Kristus proti obviňujícím slovům. Miloval a odpustil. Všem. A jednou pro vždy. To je podstata svobody.
Takže díky za všechnu bolest a lži a to, co je skrze psaní vyjeveno, protože nás, mě, to učí lásce a odpuštění... až vyprchá vztek a smutek a pachuť :-)
Víra sílí díky překážkám a těžkostem, jako se zlato tříbí v ohni... a my, katolíci, jsme po zlatě jak diví! :-)
.... takže díky za to.
A všem přeji vše dobré.
Hezký den!
