Kým jsme pro druhé

O komunikaci a potřebách žen i mužů s citem. S citem hlubokým jak ty vltavský tůně. Víte, lidé milí, občas se zaseknu jako krtek v zemi a nevidím a neslyším... ale teď... teď zase trochu poezie pro vás.

Myšlenky se snáší a vznáší podle toho jak jsou průsvitné a lehké...

I ke mně dolétlo něco bílého, hebkého, jemného, čistého...

Jako když mana padala lidem v poušti. Jako občerstvení do pouště, do opuštěnosti lidí, jako myšlenka čistá...jako slova: neboj se...

Každý máme komu odpouštět... a každému se má co odpouštět.

Myšlenky jsou skrytá slova. Když mají smysl v dobru, jsou čisté. Když se vztahují,  vedou nás, doprovází k tomu,co je dobré.

Jako se já vztahuji k Tobě.

Já potřebuje Ty. 

Všichni jsou ve vztazích těmi, kdo jsou Ty.

Stáváme se pro druhé.

Na sobě bílé roucho. Není třeba věřit v anděly, ale věřit, že se jimi máme stát.

Anděly v bílém rouchu.