Křehkost - fotoblog

Lidé vzácní,

po kratší delší době se opět ozývám. V době odmlčení se děly události a odvíjel život poněkud překvapivě. V těch chvílích jsem ale věděla, že jsou to skutečné kroky ke svobodě.

Hledala jsem a hledám v hloubi své duše klid, klid, který je mou vnitřní jistotou... Poslouchám zvuky tzv. Schumannovy frekvence, která souzní s jádrem Země i se zvuky delfínů, a je léčivá. 

Dotýkám se povrchu slov plných moudrosti, se záhadným pojmenováním Tao. Jak se do nich ponořím, tak se ony ponoří do mne. Tuto moudrost vyzařuje ve své křehkosti i stéblo trávy či kapka rosy.

Brouzdám po cestách mimo běžný svět, po cestách mezi poli a loukami, až k lesu. Nebo ke staré jabloni na zahradě, někdy uvnitř mlčím, někdy se hádám sama se sebou a pozoruji křehkost života 

a sbližuji se...

Děkuji...