Jak se maluje slunce

Maluji pastely slunce. Ohmatávám si ho představivostí. Protože slunce se nedá prohlížet, nedají se mu odměřovat vzdálenosti. Nemá snad ani stín.

Maluji teplé slunce do chladných dnů. Do domu s pokoji z chladných zdí. Maluji slunce pro člověka, který potřebuje útulno, hřejivo.

Jak se maluje slunce?

Těžko, nemá-li to být kýč.

Když se podívám do slunce, nakonec vidím tisíce barevných teček a pak tmu.

Jde o něco jiného. Slunce vyjadřuje lidskou náruč. Jako není vidět láska, ale její vyzařování, tak je to i se sluncem. Téměř ho nevidíme, vidíme jen  jeho  vyzařování.

Jak to namalovat?

Jako kdyby to slunce bylo ve mně. Jako kdybych já byla ta náruč. Slunce se maluje s láskou. 

Ale ve mně je i stín.

Nejsem slunce. Nejsem světlo.

Ale slunci  mohu dát své ruce. Neohmatám ho, ani lásku neohmatám, jen jim mohu sebe dát.

S nimi psát, malovat a hladit...

Kéž by...