I muž se potřebuje cítit v bezpečí

Všechny cesty vedou domů. A i zápasy a boje vedou k míru, do pokoje. Některé bitvy a pocity vítězství jsem pustila do víru dalších, jiných, vašich soukromých reportáží z domácích front. Jednoduše řečeno, psala jsem blogy, kde jsem se přiznala k pochybám, chybám, křivdám a malosti apod. na území manželství.  Nevadí, to jsou prostě  schody, na které musím šlápnout, chci-li pochopit, co dál.

Když je žena pichlavá, ironická, protestující a sebelítostivá, protože vyžaduje mužovu pozornost a přitom ho kritizuje, nastává pád manželství střemhlav dolů.

Žena má poslouchat muže. 

Tato věta je jak červený šátek toreadora - pro slepého býka.  Nasupí možná nejednu ženu. I já se nachytala na svoji ješitnost.

Kdysi. Teď už ne. 

Poslouchat muže neznamená pasivitu a utlačenost. Může to být rozhodnutí a to je akt vůle. Žena neztrácí svobodu, ale kvete naopak do krásy, do oduševnělosti. To tak funguje, protože se stále rozhoduje podporovat svého muže, i když by sama na jeho místě třeba jednala jinak. Tím, že se ovládá, sílí. Tím, že se ovládá z lásky, krásní. Má grácii i víru, že věci půjdou tak jak mají, dokáže se přenést přes malichernosti. A to je přeci duševní, duchovní síla. 

Žena, která poslouchá muže je moudrá a silná. Je muži oporou. Muž, stejně jako žena, se potřebuje cítít v bezpečí a přijatý. Ne ani tak v náručí a pochopení, ale potřebuje být respektován, i přes své chyby. 

Potom se cítí v klidu a je to vše lepší. A pak je skutečně stromem. Věřím, že to vše své ženě vynahradí.

Když si zvolíme za cíl dobro a pokoj, pak máme dobrou a pokojnou plavbu. 

Jak si můj muž přeje: Svatý klid.

Samosebou, jsou tisíce odstínů a kolik lidí, tolik barev. Ale myslím si, že principelně toto platí.

Ženy, poslouchejte muže. On má tak příležitost stát se vaším ochráncem. 

Já do toho tedy jdu :-) Asi jsem dozrála.

Howgh!