Hlavně, že tam není červotoč

Večerní úvaha o červotoči na paloučku. Na motivy nadané a v budoucnu slavné umělkyně,  básnířky Johanky K.

Zavolala mi kamarádka a přečetla mi básničku její dcery Johanky.  

Originální znění  se  souhlasem autorky zde:

Palouček

Palouček je krásné místo,

ve dne tam svítí sluníčko.

Večer tam víli tančí.

A tím den končí.

Ráno tam chodí laně,

podívejte se na ně.

Když se začne stmívat,

kytky začnou usínat.

Takto se to točí,

a nejsou tam červotoči.

Raz, dva, tři.

To je svět dětskýma očima.  Svět, kde nejsou červotoči.

Červotoč by totiž kazil krásu a pohodu, klid a řád paloučku. Červotoč by totiž nahlodal sluníčko, víly, laně i květiny.

Znám ho osobně.

Jak  nastane noc a vše utichne, začne chroupat.

Nahlodá sebevědomí, radost, pohodu. 

Vrtá v lidech, kteří si stále dělají starosti, stěžují si, podezírají druhé, dokonce i sluníčko...

*

Na vysoké škole jsme měli k dispozici 24 hodin denně kapli. Chodili jsme tam, když v nás vrtal červotoč neklidu. Nejlépe v noci. Místnost  dýchala teplem tajícího vosku, plamínek slabě osvětloval artefakty na stěně a my s posvátností zaklekli do nových dřevěných lavic odevzdat se Boží všemohoucnosti.

Bylo by to dokonalé, kdyby se do ticha neozval skutečný zvuk bratra červotoče. Pochybuji, že se nahlas modlil nebo zpíval z kancionálu.  Prostě se cpal. Užíval si svého červotočivého života. Nic si nedělal z toho, že se živí církevním majetkem a bylo mu putna, že v tiché tmě na sebe poutá pozornost, která právem měla náležet Bohu. Postupně zvedal naše hlavy i koutky rtů. Začali jsme se usmívat.

Skutečný červotoč zahnal, alespoň na chvíli, brouky v naší hlavě.

Vždy totiž záleží na tom, čemu věnujeme pozornost.

Červotoč se rád hlásí o slovo. Není možné si ho k sobě nepustit. A není lehké ho vyhnat. Vím,  že mi zdravotně škodí. Jak mám špatnou náladu, je mi fyzicky hůře. Pomáhá mi soustředit se na dech a při výdechu uvolňovat tělo a vyfukovat chmury ven. Říkám si, že nemá cenu užírat se starostmi s příbuznými, nemá cenu uvažovat, co bude za pět let. Teď jsem tady v přítomnosti. Každým okamžikem je tu nová přítomnost a v ní jsem obdarovaná - můžu vidět,  slyšet, cítit, dýchat. 

Mohu teď vstát a upéct rybízový táč.

Mohu žít na této zemi, v tomto těle, uprostřed vesmíru.

Vesmíru, který se stále točí...

... i s červotoči.

:-)