Co doma potřebujeme

Tento článek není o kuchyňských a podobných potřebách, to je náprava článku o partnerských vztazích. Psala jsem v něm o potřebách muže a ženy, tak jak jsem to převzala. Bezmyšlenkovitě. A mrzí mě to.

Pokoru před zázrakem, který se nazývá člověk, tedy bližní můj....

Naslouchat, lidé milí, musím naslouchat, abych věděla kam až mohu dojít a kam mám vstoupit, abych něco nezničila. A to jsem u první potřeby, a tou je důvěra a péče o důvěrné vztahy.

Potřebujeme se na sebe spolehnout, to abychom klidně usnuli spánkem pokoje, když si jdeme spolu lehnout.

Potřebujeme se tulit, balit do deky, dotýkat se konečky prstů očních víček, rtů, tváře, noh a srdce.

Potřebujeme teplo a čerstvý vzduch. Potřebujeme kotvit v přístavu a zároveň být věčnými poutníky. Potřebujeme svobodu  a přátelství. Jistotu návratu.

Trošku tajemství jak tabáčku na šňupání.

Nějaký nedostatek, abychom toužili, měli sny a byli kreativní. A abychom si přiznali chyby.

Potřebujeme krize, aby nás semkly. Všichni za jednoho a jeden za všechny.

Potřebujeme smích i trochu křiku, napětí, pohodu, trpělivost i sama se sebou. Moře trpělivosti. Vypovídat se i mlčet. Neskákat si stále do řeči.

Každý musí být nějak užitečný. Nepřipadat si k ničemu. Nebýt odmítán. A ani obelháván.

Poslouchat hudbu, stavět vlakové modely,  čmárat si na kraj novin a luštit  křížovku.

Společné vzpomínky a zážitky. A těšit se na další.

A potřebujeme slavnost.

Stůl a raději více židlí.  

Nějakou milou drobnost. Kytku, hrnek se svým jménem a staré dopisy, obrázky, sušené snítky mezi stránky knihy. Fotografie.

Trochu sladkostí.

 ...