Co dnes letí

Pelmelblog. Moje ego za žádnou cenu nechce prozradit už v perexu oč jde. Tento článek je zoufalým pokusem překonat zoufalou únavu nočního ptáka nebo ranního ptáčete, které vůbec nedoskáče dál, ale ještě navíc brzo chcípne...

Ptáci. 

Dnes jako každý den letí ptáci.

Jak to dělají, že mají spoustu energie?  

Nedělají si starosti.

Dělat si starosti je výsadou lidí.  Je to vidět okolo.

Starosti ubírají sílu a zdravý selský rozum.

*

Při  psaní perexu mě napadlo, že bych  skočila šupky dupky do postele. A přitom jsem si vzpomněla na jeden milý vtip.

Říká jeden profesor druhému: "Je dobré, když milenka a manželka o sobě ví."

"Prosím tě, proč?"

"Protože manželka si myslí, že jsi u milenky. A milenka si myslí, že jsi u manželky. No, a  ty zatím šupky dupky do knihovny."

*  

Tak, teď šupky dupky na stromy...  Na dvorku jich pár máme. I jeden jediný strom tvoří společenství mnoha organismů všech tří říší - rostlin, hub, živočichů. Jsou to takoví mírotvůrci. A též bezstarostní.

Když si tak uvažuju a zapisuju to sem, do blogu, tak žasnu, jak jsem si dřív myslela, že člověk je pánem tvorstva - chacha. Kdybych žila v symbióze se vším živým a nestresovala se, tak jsem nejspíše zdravá...

 Jestli to není naopak.

Jestli se na nás stvoření nedívá jako na nedospělý živočišný druh, který zahubí sám sebe...

Náš dvorek má hodně ptačích obyvatel. Ale podařilo se mi vyfotit jen pár zástupců. Tento blog si nedělá však žádné ambice, je to spíše krátké popovídání o tom, co je nového, co se kde šustlo, letělo.

Tak opravdu jen pár obrázků i řádků...

Zvláštní pták je kavka. Ne moc sympatická, ale asi chytrá.  Vůbec jsem netušila, že je chráněný, silně ohrožený druh...   

A to je naše tetka sousedka na dvorku.

Kápo hrdlička. Ptačí messerschmitt. Vyžene z krmítka všechno ptactvo. Ale patří do společenství dvorku...

Pochopila jsem, proč Fantomas v Arabele říká:

"K smrti rád střílím hrdličky." 

Hrdličky jsou v zimním období lovnou zvěří...

A tyto dva krasavce neumím pojmenovat, i když  jsem po jejich názvech už dřív pátrala, ale zapomněla jsem to, snad napoví obrázek.

Nebo budu muset šupky dupky  do knihovny?

Že by to byla čečetka?

Je důležité to vědět? No, možná, že ano. Protože bych měla vědět, kde to vlastně žiju, když nechci žít uprostřed pseudosvěta starostí ve své hlavě.

A to je konec kavky i blogu.

Možná by se tato pozice dala číst i takto:

Vzkaz zní jasně.

Dvě dávky?

Ano, dvě dávky.

A pak se řidiči rozčilují, když je mají na kapotě.

:-)

Ať vám příjemně letí čas.