Krize je kairos. Kairos je příhodný čas. Ne ten lineární, ale čas uvědomění si něčeho hlubšího a zásadního.
Vnímejte všechno, co se ve vás děje. Buďte bdělými strážci svého vnitřního prostoru. Chcete-li vnímat energii emočního těla, musíte být velice pozorní. Jste-li si této energie vědomi, nemůže ovládat vaše myšlení. Jakmile se vaše myšlení ztotožní s energetickým polem bolestné entity ve vašem těle, vaše myšlenky ji začnou posilovat.
Eckhart Tolle
Když se mi zablokuje šíje a ramena, nemohu se hýbat. Finta bloků je, že na sebe poutají pozornost a tím se to vše zhoršuje. Člověk je tvor schopný koncentrace... hm, naučit se koncentrovat je ale náročná škola. Soustředit se na mantru nebo převést pozornost na to, co je vně, je těžké. Co je vně, skutečně vně? Není to to, co popisuji svými slovy, myšlenkami, ale to, čemu naslouchám. Vně je to, co přichází z prostoru. Často se mi stává, že skrze bloky nejsem schopná vnímat to, čím jsem obdarována, že nejsem schopná zvednout hlavu a vidět a slyšet to, co ke mně přichází.
Tak jsem si začala psát deník o tom, že každý den mě potká něco pěkného:
- SMS od kamarádky: Milá Jaruško, přeji ti krásný den.
- Jiná kamarádka mi věnuje kaštanovou tinkturu.
- Oknem mě pohladí slunce.
- Sedíme s mamkou v kuchyni, v kamnech praská oheň a sledujeme rozhovor Marka Ebena s Janem Třískou Na plovárně.
- Zatančila jsem si se synem na prodloužené.
- V neděli jsme viděli divadelní představení dobrovolníků z Hospicového hnutí Vysočina Trhák. Přestože hercům melodie často ujela, zpívali s chutí a z plných plic.
A když jako dnes nemohu spát, vykládám si to jako příležitost dýchací očisty.
Přestože si nevím s mnohým rady, přestože se mi nedaří být zdravá, přestože taky neumím zpívat - chci žít a těšit se ze života. Nemyslet na to, jak mi je, ale vnímat ten proud... pohyb. Pustit ho i do mě.
Líbí se mi jedna nedávná historka: Soused D. stál brzy ráno u jejich auta. Až na čelní sklo byla všechna okna vymlácena. Začala jsem ho litovat. To někdo udělal schválně, protože jsou Romové. Ale nakonec vyšlo najevo, že paní D. řekla panu D. něco jako že je paroháč a on, než by zmlátil ji, rozmlátil auto.
Myslím, že pan D. má svou ženu velmi rád, i přes svou i její nedokonalost.
Najednou mi to došlo. Něco se pohnulo, vyplynulo... Dokázala jsem se dívat z nadhledu.
Život se nedá pojistit proti nečekaným a nepříjemným událostem. Může se stát v každou chvíli cokoli a kdekoli. A co naděláš? Život pokračuje dál a ty? Když stojíš ve svých bolestech, nehýbeš se, netvoříš a život v tobě stagnuje. Bojíš se. Tělo není tvůj nepřítel, tělo ti už tolik let ukazuje, že se bojíš žít s chybami svými i druhých. Pochop své tělo. Odevzdej se životu a přijmi jej. Nech věci plynout a neposuzuj svůj stav podle malicherností. Půtky a strkanice za pár okamžiků odplují, pokud je nepoutáš k sobě. Všichni máme nějaké slabosti, stíny, komplexy a lidé se stínem patří také do tvého života. I když s jejich chováním nesouhlasíš, patří k tobě. Přijdou a odejdou. I to, co si vyčítáš, co jsi zkazila. Život jde dál. Panta rhei.
Ber to jako dar.
A pouštěj se a odpouštěj.
Važ si sama sebe.
Raduj se.
Kup zákusky.
Polechtej někoho.
A pusť si pořádnej rockec!
Klid v srdci a v mysli - to je mé přání pro všechny.
