Když jsme navštívili Zlín, koupila jsem si v Baťově institutu knihu právě o Tomášovi Baťovi. Můj praděda totiž u něj pracoval.
A sice jako modelář obuvi. Oddělení modelárny spadalo přímo pod šéfa firmy, který vzory bot testoval osobně, dokonce se traduje se, že i dámské lodičky v pánské velikosti - č. 11.
Ještě když byl dědeček v důchodu, měřil nám, pravnoučatům, nohy - délku, šířku, klenbu a tyto údaje zanášel do archů a rýsoval a kreslil. Byla jsem moc malá na to, abych to dokázala ocenit. Je mi to líto.
Děda do mých vzpomínek vstupuje dost často, hlavně v obrazech posledních dnů jeho života na LDN. Hrdý muž byl pokořen. Ale i tento jeho nešťastný konec mě pobízí dozvědět se o dědečkovi a jeho životě více. Takže i o jeho chlebodárci - Tomáši Baťovi.
Baťa byl člověk velkého formátu, akční muž se širokým záběrem aktivit, který chtěl být prospěšný společnosti. Mimo obuvnictví podnikal i v dalších, příbuzných, oborech, zakládal další firmy - třeba na výrobu pasty na obuv. Byl politikem a starostou Zlína a postaral se s architektem Františkem Gahurou o jeho urbanistický rozvoj. Nechal postavit kino a sakrální objekty. Babička vzpomíná na moderní školu s bazénem. To mi připomnělo tzv. Baťův kanál pro lodní dopravu. Atd. "Jeho plán z r. 1923 byl vybudovat ze Zlína za 10 let moderní zahradní vzdušné a slunné město s novými ulicemi, se školami, nemocnicí a s 50 000 obyvateli, kteří budou vyrábět 100 tisíc párů obuvi denně."
Člověk se holt v zahradě cítí jako v ráji... I zahrádky kolem tzv. Baťových domků měly plnit pouze okrasnou, rekreační funkci, kdepak nějaké pěstování zeleniny nebo naše národní specialitka - slepence přístřešků atd.
Manželky zaměstnanců měly dbát na vytváření domácí pohody. K tomu patří i hezká a upravená a starostlivá žena, která nepřiběhne uštvaná z práce s taškami nákupu. Manželky tedy do zaměstnání nechodily. Za tyto výhody vyžadoval Baťa od svých spolupracovníků osobní iniciativu. Dobrý pracovník měl možnost vypracovat se na vedoucí pozice. Našla jsem ve starých Baťových novinách tabulku s týdenním vyhodnocením těch nejlepších z jednotlivých oddělení. Sice je to je trochu podle mě dětinské, ale zřejmě to fungovalo. Návrháři byli odměňováni podle úspěšnosti a počtu přijatých návrhů. Praděda se v jednom měsíci objevil dvakrát... :-)
Zaměstnanci měli i v soukromí přísný zákaz oddávat se kuřácké vášni či alkoholovému opojení. Dokonce byl za tímto účelem ustanoven kontrolní výbor s pravomocemi vstoupit do soukromé sféry. To je poněkud rozporuplné. Kritikem této praxe byl na stránkách tehdejších Lidových novin Karel Čapek. Baťa mu argumentoval tím, že je to v zájmu rodin zaměstnanců, aby otec výdělek nepropil. Výjimkou byly oslavy 1. máje, to se narazily sudy s pivem. Zajímavé je, že v této tradici zákazů a kontrol pokračoval i předseda slušovického JZD F. Čuba.
Babička vzpomíná ještě na další Baťovy sociální aktivity: V době nástupu nové čs měny, umožnil zaměstnancům nakupovat potraviny (z Baťova velkostatku) a spotřební zboží (velkoodběratel) za režijní ceny, tedy bez zisku. Firma také poskytovala zaměstnancům kvalitní vzdělání, nabízela levné podnikové stravování, starala se o kulturní víkendové vyžití.
***
Tak to je jen pár řádků k fenoménu Tomáš Baťa. Bylo by, myslím, fajn, kdyby u nás tato podnikatelsko-sociální tradice pokračovala. Ač sama nepodnikám, stal se TB svou podnikavostí inspirací pro můj osobní život.
Ještě stojí za zmínku okolnosti jeho smrti. Letadlo, ve kterém letěl, se zřítilo do jeho továrny v Otrokovicích. Naštěstí se zaměstnancům nic nestalo. Tomáš Baťa * 1876 však v troskách letadla roku 1932 našel smrt.
***
