Jak vyhrát v loterii aneb Zase vedle!

Při bankrotu správce liptákovské kampeličky Jaroslava Rychtaříka napsal Cimrman dvouverší: „Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu!“ To ale neplatí pro milovnici stíracích losů u nás. Čtyři mega za stovku. Že bych to taky zkusil?

Lidé jsou zmatení. Nevědí, co bude. A tak se snaží přijít k penězům nejen prací, pokud ještě nějakou mají, ale také všemi dalšími možnými způsoby. Jedna moje známá pracuje v místní trafice. Kromě tabáku, novin či časopisů má na starost i stírací losy. Když jsem ji nedávno potkal, pustila mi zajímavou historku.

„Tak se poslední dobou roztrhl pytel se stíracími losy,“ podotkla.

„Jak to myslíš?“ zeptal jsem se překvapeně, „však lidi kupují losy už dlouho.“

„To ano, ale teď nějak víc…,“ usmála se, „stejně jako Olinka. To je taková místní superstar v hazardních hrách. Jednou hází drobné do automatu v nejzaplivanějším pajzlu, jindy se objeví…, hlavně, když jde z pošty s dávkami, u nás v trafice a nakoupí stírací losy za dva tisíce. Stojím si tak u pultu, vedle nástěnka s losy a Olinka minulý týden ve dveřích. Prokouřený odér cítíš ihned, co vkročí dovnitř. Přistoupila k pultu a nakoupila losy. Opět za dva tisíce. Civěla na ně jako na písmo svaté, posunula se o několik centimetrů vedle a špinavým nehtem seškrabávala políčka v touze dospět k vítěznému konci!“

„Takže taková běžná šichta, ne?“ řekl jsem přihlouple.

„No,“ polkla, „ani bych neřekla. Olinka je jako smyslu zbavená, když se jí nedaří. Přijde, utratí velké peníze za losy, nic nevyhraje, vynadá mi a odejde. A tak nějak to vypadalo i posledně. Byla vzteky bez sebe. Když zjistila, že nevyhrála vůbec nic, vyhodila nevýherní losy a měla se k odchodu. Najednou si to rozmyslela, sáhla do kapsy kabátu a vytáhla poslední stokorunu. Přistoupila k pultu a ukázala na první z losů, které jsem měla poskládány u pultu ve stojanu. Když jej seškrábala, čuměla střídavě na mě a střídavě na ten los. Zírala jako půl prdele z křoví.“

„Vyhrála?“

„Koukla na mě a povídala, abych jí to projela strojem. Prý je tam nějak moc nul. Kamaráde…, ona vyhrála čtyři miliony. Když si uvědomím, že jsem vedle toho losu stála minimálně čtrnáct dní, tak je mi z toho špatně!“

„A co Olinka?“

„Křičela jako pouliční vyvolávač, abych jí ty peníze okamžitě vydala. Nenechala si vysvětlit, že tolik opravdu v kase nemám. Proklela mě do šestého kolene, když jsem jí řekla, že bude muset jet do Prahy. Podívala se na mě, odměnila mě bezzubým úsměvem a dodala, že do Prahy pojede tím nejdražším rychlíkem a bude sedět v kupé jako dáma. Otočila se na podpatku, vylezla ven a na celé náměstí zakřičela, že vyhrála! No, nevím. Od té doby jsem ji neviděla!“

Řekl jsem si, že to taky zkusím. A přiznám se, že jsem nešetřil. Vsadil jsem Sportku, Eurojackpot a Rentu. Večer jsem stojíc pod sprchou přesně věděl, co s penězi udělám…, jak a komu je rozdělím. Měl jsem naprosto živé představy o tom, jak si koupím letní sídlo ve svém milovaném Řecku a dům na jižní Moravě s vinohradem. Ale pak jsem si uvědomil, že pravděpodobnější je, kdyby mě na křižovatce u nás ve městě přejel parník. Nic jiného, než obyčejné chození do práce mě skutečně nečeká. Ale skočil jsem si tu Sportku podat ještě včera. Zarazilo mě, kolik lidí stálo přede mnou.

Všude čtu, že národ chudne a je prý bída. Lidé zkouší štěstí. Ale ono může být ještě hůř. A pak nám ani ta Sportka nepomůže.

Váš Honza

P. S. Veškerá podobnost s údajnou výherkyní je čistě náhodná.