Máme opět nového ministra školství. Člověk by si řekl, že snad konečně začne řešit věci pro školství podstatné. Po snaze rušit osmiletá gymnázia tu máme myšlenku, aby školy začínaly v devět ráno. Připadá mi to jako „vrtěti psem".
Děti po dobu pandemie zlenivěly, je problém je zaujmout. To, co je bavilo před kovidem, už dávno není aplikovatelné. Sportovní kluby mají existenční problém, děti nechtějí chodit ani do fotbalu. Jejich idolem už není špičkový fotbalista či hokejista, ale YouTuber či influencer.
Nejprve jsme zavedli integraci a inkluzi, které vypadají velmi bohulibě. Opravili jsme školy, bezbariérové přístupy, ve třídách pobíhají asistenti, což je sice raketa pro rozpočet, ale předcházíme segregaci. Na mnoha školách to funguje bez problémů, ovšem vyžaduje to naprostou koordinaci všech zúčastněných stran – dětí, učitelů a hlavně rodičů. Ale budiž. Integrace je úspěšná, ale pouze za předpokladu, že sloučí to nejlepší ze základního školství a speciálního školství dohromady, čímž dojde k vytvoření jednotného systému vzdělávání. Ne vše, co vyučují speciální školy, je špatné.
Pak nás zachvátil ten zmetek z Wu-Chanu a objevil se další fenomén – distanční výuka. Některé děti prokázaly svou IT vynalézavost. Jiné děti si ukazovaly přes kameru své domácí mazlíčky, jiné shodily výuku do lišty a chatovaly na Facebooku. Co na tom, že se studenti učiliště učili míchat maltu přes video na YouTube. Dětem chyběl kontakt s učitelem, se spolužáky. A po pandemii? Děti zvládly bravurně IT, znalosti nám začaly kulhat.
Teď máme další fenomén. Škrtneme první vyučovací hodinu, budeme chodit na devátou ranní. Co na tom, že rodiče chodí do práce dříve, vytěžíme aspoň ranní družiny. Fantastický nápad. Respektuji výzkum o zdravotních dopadech, ale vždyť na to, kdy má začít škola, pamatuje i vyhláška o základním vzdělávání. Nenařizujme nic plošně, nechme to na ředitelích či zřizovatelích. Již dnes existují školy, které mají začátek výuky upraven např. na půl devátou. O tomto „novém“ nápadu se nyní povedou divoké politické diskuse. Vždy je to na řediteli, ale zejména pak na samotných učitelích. Již dnes školy dokáží postavit rozvrh hodin tak, aby se čeština či matematika neučila v zátěžovém čase. Schopný učitel si postaví vzdělávací den tak, aby byl jeho výklad pro dítě „nejlépe stravitelný“ z pohledu dětského biorytmu…, na to není třeba dělat revoluční změnu.
Nechť se politici raději věnují tomu, že jsou nesmyslně postaveny výukové plány. Děti se věnují kupříkladu v dějepise pravěku, na novodobé dějiny se dostane jen pramálo. Podpořme učňovské školství, ukažme dětem, že řemeslo je fajn. Podpořme děti ve sportu. Učme děti, že obyčejná papírová kniha je bezva!
Léta bylo naše školství vzorem pro okolní země. Americké děti často nevěděly, kde jsou některá evropská města…, obávám se, že směřujeme podobným směrem.
Váš Honza
