Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak jsem jel autobusem

Pro někoho běžná věc. Pro mě adrenalin. Člověk je zpovykaný dobou, autem jezdí všude. Když auto není, musí využít prostředků hromadné dopravy. A to je přímo studnice lidských příběhů. Víc se toho dozvíte snad jen u holiče.

„Hele, jestli na to mám hrábnout, tak mi to auto přivez dneska,“ řekl mi do telefonu mechanik. Podíval jsem se do diáře a zhluboka jsem polkl. Měl jsem domluvenou schůzku mimo město, která nešla odložit. Ale vůz potřeboval zásah. S hlubokým zármutkem jsem auto dopravil do servisu. Mé ženě, která řídí delší trasy, protože já to s kolenem nedávám, jsem oznámil, že se jízda ruší. Od radosti mi zabalila dokonce i svačinu. 

Trošku jsem se obával kontaktu s civilizací, protože den předtím jsem slyšel na internetu projev jednoho z nejmenovaných prezidentských kandidátů o tom, jaká je ve společnosti špatná situace. Po poslechu jsem dospěl k názoru, že je nejlépe se zastřelit, nebo se aspoň zavřít doma, vypnout všechny radiátory, přestat se koupat, jíst, pít a očekávat příchod spasitele. No, ale já do města na autobusovou zastávku prostě musel. Nedalo se nic dělat. Pokřižoval jsem se a vyrazil směrem k autobusu.

Byla zima. Lidé na zastávce různě popocházeli. Vytoužené dva reflektory dorazily s desetiminutovým zpožděním. Řidič byl zjevně nedobře vyspaný, protože měl okolo očí ještě zbytky nočních slepenců. Předal jsem mu hrst drobných a vyhledával volné místo. Dospěl jsem k názoru, že studovat v dnešní době je asi velmi fyzicky náročná věc, protože tolik sedících a spících studentů jsem dlouho neviděl.

Chytl jsem se tyče jako opice liány a čekal na rozjezd autobusu. Skla byla zevnitř tak silně zadýchána, že na ně šlo kreslit.

Lítal jsem jako veverka v bubnu, když se autobus těžkopádně vydal na cestu. Nedoufal jsem, že mě někdo pustí sednout. Nepatřím k nejmladším, ale z pohledu mužské ješitnosti by mě asi dostalo, kdyby mě někdo z těch urputně unavených studentů pustil sednout. Na další zastávce ovšem pár jedinců opustilo autobus, uvolnilo se několik míst. Dostal jsem možnost sednout si k okýnku. Do autobusu nastoupila starší seniorka.

„Dobrý den, tak jednou na konečnou, pane řidiči,“ řekla hlasitě, „…kolik? Já špatně slyším! Já mám už šestasedmdesát, ale pořád bydlím sama v bytě. Žádný starobinec!“

Řidič zopakoval částku s dovětkem, že ví, že je to hodně, ale on za to nemůže.

„To není taková hrůza, pane šofére! Já si raději připlatím, než abych jezdila na úkor svých vnuků.“ 

V tu ránu mi byla sympatická…, teda do doby, než si sedla vedle mě.

„Máte tu volno, že ano?“ zeptala se hlasitě, ovšem až v okamžiku, kdy už dávno seděla vedle mě. Usmála se na mě a pokračovala: „…a kam jedete? To já jedu do nemocnice pro výsledky, víte? Byla jsem tam kvůli tlaku…, to je jediné, co mě furt zlobí. Když vidím ty zprávy, tak mi to hapruje. Tak jsem si je zakázala. Já si večer hraji na gramofon. To je lepší. Tak kam teda jedete?“

Nadechl jsem se, ale nepustila mě ke slovu.

„Tam vedle té nemocnice mají tak fajn prodejnu zákusků a chlebíčků,“ zasnila se, „…tam já vždycky skončím a přejím se toho…, ale musím opatrně, já mám žlučník, víte? Ale nechávám si zabalit věnečky pro Mařenku…, to je moje sousedka. Já jí je dovezu, sedneme si, pustíme si na gramofonu Gotta…, máte rád Gotta? Toho byla škoda. Víte, já ho poslouchám celý život. Můj manžel ho neměl rád. Já si myslím, že na něj i žárlil. On poslouchal jen tu svoji Moravanku. Já mu to trpěla, ale Karel…, ten byl jenom jeden! Tak povíte mi, kam jedete? Vy toho moc nenamluvíte, že? To já si kromě sousedky..., ona má toho Němce…, toho Alzheimera…, tak já si normálně s nikým nepopovídám. Já dělala celý život na berňáku, byla jsem pořád mezi lidmi…, ale teď mě ta samota leze na nervy. Vy jste sám? Asi ne, že…, vidím, že máte prstýnek. Jste asi ženatý, že? To je dobře. Jste na ni hodný? To můj Toník byl…, on se sice občas napil, popral se v hospodě, ale na mě byl hodný…, jo a na děti taky. My měli tři děti, víte? Ani nevím, kde jim je konec! Vnuky jsem neviděla hodně dlouho!“

Vypnul jsem mozek. Ta ženská byla jako kafemlejnek. Na další zastávce nastoupila mladá žena poněkud kyprých tvarů. Obličej výstavní, ale široká v bocích a s velkým bříškem. Oddechl jsem si. Pustím ji si sednout. Aspoň ta ukecená stařenka bude chvíli svými řečmi mydlit uši někomu jinému. Jakmile se přiblížila k našemu sedadlu, opatrně jsem začal ze svého místa vstávat. 

„Pojďte si sednout,“ řekl jsem směrem k ní.

„A proč jako?“ odsekla nepříjemným tónem.

„Však jste mladá maminka, tak pojďte,“ trval jsem na svém. 

„Ale já dítě nečekám,“ vyprskla vztekle, „…hleďte si svého!“

Posadil jsem se zpátky a cítil jsem, že rychle rudnu v obličeji. Ono je vlastně úplně jedno, jak člověk na první pohled vypadá. Zdání může klamat. A je to tak i v životě. A o politice raději nemluvím.

Váš Honza 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Jan Vavřík | sobota 7.1.2023 22:58 | karma článku: 39,89 | přečteno: 5448x
  • Další články autora

Jan Vavřík

Jak mohou rohlíky ze supermarketu zlikvidovat dobrou pověst

Do obchodu musíme všichni. Hlava plná problémů a starostí, dovolená přede mnou. Stal jsem se svědkem, že kvůli rohlíkům lze někoho polít dehtem a posypat peřím. Fakt je to s námi tak zlé?

10.7.2023 v 9:44 | Karma: 30,36 | Přečteno: 1121x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak ztratit Emila aneb Když je rozum v koncích!

Mám rád setkávání s lidmi. Před časem jsem byl v Ostravě, kde jsem se potkal se Zuzkou, majitelkou knihkupectví. Její zážitek mě dostal. A byla by škoda o tom nenapsat.

5.7.2023 v 11:46 | Karma: 36,48 | Přečteno: 2947x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak ke mně sedla stopařka aneb Bohuno, ty seš úplně blbá!

Už jsem několikrát psal, že smůla je mé druhé příjmení. Kupříkladu mé kutilské pokusy jednou vstoupí do dějin. Proto pokud někdo druhý klopýtne, zvedne mi to sebevědomí. Třeba nedávno před obchodem.

2.7.2023 v 20:04 | Karma: 32,43 | Přečteno: 1175x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem potkal pekáč buchet aneb Posilovna ti dá vážnost

Před časem jsem navštívil krytý bazén v nedalekém městě. A tam jsem ho potkal. Na břichu pekáč buchet, na paži vytetovaná česká vlajka a v hlavě pořádná bramboračka. Kulturista – vlastenec.

25.6.2023 v 22:38 | Karma: 27,11 | Přečteno: 718x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem chtěl udělat dobrý skutek aneb Zatracenej šmejd!

Čas od času vydám nějakou knížku. A taky ji mnohdy na přání podepíšu. Před nedávnem mi domů přišel dopis s žádostí o věnování na čumkarty. Srdce zaplesalo, i kytičku jsem přimaloval. Netušil jsem ovšem, co může následovat.

24.6.2023 v 11:02 | Karma: 23,66 | Přečteno: 704x | Ostatní
  • Nejčtenější

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci

18. května 2024  17:57

Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace

26. května 2024

Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...

Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci

26. května 2024

Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...

První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí

26. května 2024

Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...

V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven

25. května 2024  22:38,  aktualizováno  23:28

„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...

7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství

Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...

  • Počet článků 104
  • Celková karma 33,28
  • Průměrná čtenost 2515x
Spisovatel, iOvce, milovník německých boxerů, Stephena Kinga, J. R. R. Tolkiena, Karla Čapka a Karla Maye.

Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).

Seznam rubrik