Jak jsem cestoval aneb Proč milovat Řeky, část druhá

Řekové jsou národ, který si mě naprosto získal svou veselostí a neustálým úsměvem. V současných dnech to nemají jednoduché. S následky požárů se budou vypořádávat dlouho. Díky své povaze to ale zvládnou. Jsem o tom přesvědčený!

S Řeckem je to jako s láskou. Když se poprvé zamilujete, nevidíte na tom druhém chyby, je pro vás tím největším ideálem. Máte na něm rádi všechno, nedostatky přehlížíte. Za pár let zjistíte, že chrápe, drbe se v rozkroku, nesundává prkénko, nenosí pantofle, horký šálek s kávou si dává na holý stůl, polštáře na gauči muchlá jako papírové ubrousky. Poté hodnotíte, bilancujete a zjistíte, že i tak je ve vašem srdci.

Náš příjezd na ostrov Korfu jsem popsal v předchozím blogu. Jak jsem již uvedl, věnovali jsme více času pochůzkám po okolí. Činili jsme tak spíše v podvečerních a večerních hodinách, přes den to šlo velmi obtížně. Rodilého Korfana byste totiž hned odpoledne v jeho podniku nenašli. Je to nejen kvůli vysoké teplotě, která v pravé poledne atakuje i čtyřicet stupňů, ale v této době je praktikována takzvaná siesta. Doba odpočinku je svátost. V horkém odpoledni se v Řecku neplýtvá silami, ale na druhou stranu vám tento pomyslný výpadek služeb vynahradí ve svých tavernách a restauracích do pozdních nočních hodin. Večerní život v ulicích je velmi rušný, stejně jako doprava. Ta ve mně vzbuzuje úsměv ještě dnes.

Značky jsou na každém rohu, rodilý Korfan je však považuje spíše za doporučení. Častokrát můžete vidět, že dvě protijedoucí auta na sebe zatroubí, sundají okénka svých vozů a dlouze si povídají. Ostatní za nimi? Ti musí počkat. A právě klaksony jsou na cestách stejně časté, jako je zpěv ptáků. Troubí se pořád…, i místo blinkrů. Korfan troubí, když vjíždí do zatáčky, když předjíždí nebo potká známého. Dává tím jasně na vědomí, že je na vozovce, že existuje. Silnice jsou enormně úzké, občas potkáte i kozu. Ochranné helmy na kolech či koloběžkách? Téměř žádné.

Ač se vám může zdát život na Korfu idylický, opak je pravdou. Náš číšník mi potvrdil, že většina ostrovanů dře celé léto, aby si vydělala nějaké to euro, díky čemuž může přes zimní období přežívat, opravit si své hotely či taverny. Většina však hledá přivýdělek i přes zimu, mnozí odjíždějí pracovat do zahraničí.

Dle místních je na tom zdravotnictví velmi zajímavě. Jen za návštěvu u soukromého lékaře platíte cca 30 eur za to, že sáhnete na kliku, hospitalizace je zde pro našince velmi nákladná. My jsme u nás daleko rozmazlenější, toto by mnozí z nás nevydrželi. Pochopitelně jsem svým povoláním střelený, proto přišla při rozhovoru s číšníkem na řadu i otázka na řecké školství. To je ale na samostatný blog, který napíšu při nějakém delším zimním večeru.

Pozitivní nálada ovšem místní neopouští. Je to asi kvůli sluníčku a jídlu. Již jsem psal, že večeře je pro Řeky nejdůležitější jídlo dne. Při procházce večerním pobřežím byla z taveren a restaurací cítit variace vůní. Oregano, máta, muškát, česnek a cibule, koriandr, bazalka…, orgasmus pro váš nos. Olivový olej teče proudem, nesmí chybět okurek, rajče, paprika, lilek, cuketa a sýry. Musaku, souvlaki, baklavu a ouzo jste objevili vlastně úplně všude.

Řecký gyros je legenda. Pozor! Na záměnu s kebabem jsou mnozí Řekové hákliví! Kebab není z vepřového, je prostě z Turecka. Originální gyros se podává s hranolky a nesmí chybět tzatziki. A pivo? Řecké pivo je méně hořké než to od nás, nedělá takovou kapuci ve sklenici. V horkém prostředí mi tak nějak sedělo více. Ale ve finále je nutno vlastenecky říct, že české je české, o tom žádná.

Mnohé podniky byly ovšem poloprázdné, řada majitelů si při rozhovoru postesklo, že letošní sezóna není nic moc. Lidé šetří a jde to znát.

Teď je v Řecku zle. Požáry sleduji vlastně neustále. Je mi líto turistů, kteří místo zaplacené dovolené v hotelích tráví noc v tělocvičnách či na letištích. Nemají to jednoduché. Všudypřítomný chaos, neorganizovanost. Cesty po plážích jen v triku či plavkách nejsou jednoduché. Na druhou stranu Řekové přicházejí o svá srdce, jak mnozí své rodinné podniky či vlastní domy nazývají.

Napsal jsem do našeho hotelu, jestli jsou v pořádku, odpověděli mi dnes odpoledne, že ano. Ubytovali řadu evakuovaných lidí, ale mnozí už jsou pryč. Jsou zpátky doma či na jiné části Korfu. A Pedro je v pořádku! Sám mi řekl, že Řekové zvládli Turky, proto zvládnou i vše ostatní. A já mu věřím.

Váš Honza