Jak jsem byl na odběrech aneb Já vás znám
„Proč zrovna já?“ řekl jsem si před rokem a půl, když jsem ležel na pokoji nemocnice a chystal se na to, až mou štítnou žlázu, kolem které bylo deset tajtrlíků, hodí do kbelíku a pošlou na histologii.
Na pravidelné návštěvy ordinace jsem si zvykl. Nejen proto, že primář je úžasný hudební znalec stejného vkusu, ale také proto, že ze sebe vyzařuje neskutečnou energii. Po roce a půl mi konečně sedly prášky. Plačícímu hysterikovi, který se dříve rozbrečel i nad stagnujícím hospodářským růstem, se povedlo vyladit hladinu hormonů tak, že nad sebou občas i kroutím hlavou.
U mé lékařky jsem tentokrát nestihl odběry, proto jsem musel na jiné specializované oddělení. Nechal jsem auto před nemocnicí a přistoupil k parkovacímu automatu, na jehož displeji blikal nápis: ERROR. Ač jsem promačkával všechna tlačítka, nápis nezmizel. Ale musel jsem zmizet já, protože čas odběru se neúprosně blížil. Prošel jsem dlouhou chodbou a posadil se do čekárny. Na obrazovce svítilo číslo 89 a já měl 91. Oddechl jsem si, že to nebude nadlouho. Dvě postarší dámy sedící opodál si mě změřily tak rychle, že jsem si najednou připadal jako u krejčího.
„Já si dnes vzala krabičku,“ klepla si po kabelce jedna z nich.
„Krabičku? A na co? Miluško, co zase blbneš?“ špitla potutelně její spolusedící.
„Na ty zákusky, Jarčo, co mají venku v tom obchodě na parkovišti. Kupuji je docela často, mají je fakt dobré. Chodím na ně dvakrát v týdnu.“
„Miluško,“ řekla druhá dáma, „…a nemyslíš si, že bys měla sladké omezovat? To já si nemohu dovolit. Já mám malý důchod, …ty bereš ještě vdovský, ale co já? Teď ty léky, co musím platit! A neriskuj s tím sladkým. To já, když to přeženu, nemůžu i tři dny na velkou. Pak musím pít tu zaječickou a bolí mě žlučník. Ty s tím tvým diabetem? Dávej na to pozor!“
„Jarčo,“ urazila se Miluška, „…ty mi to snad závidíš!“
„Závidím?“ vyprskla druhá dáma, „…to bych záviděla té pravé! A co bych ti jako měla závidět?“
Odsedly si od sebe. Netušil jsem dosud, že takový věneček se šlehačkou může být důvod, proč se lidé mezi sebou mohou přestat bavit. Politika, milostný vztah…, ale zákusky?
Ticho, které nastalo v čekárně, přerušili dva policisté vedoucí velkého hromotluka s tetováním, které měl doslova po celém těle. Tomu chlapovi stříkal adrenalin doslova z uší. Vztekal se tak hlasitě, že i Jarča s Miluškou zapomněly na zákuskovou nenávist. Sedly si znovu vedle sebe a začaly si tiše špitat.
„Na žádné odběry mě nedostanete,“ křičel potetovaný, „…jsem vám říkal, že jsem nic neudělal? Jste debilové, nebo si na ně jenom hrajete?“
„Pane Čonko, předpisy jsou předpisy!“
„More, já vám na předpisy z vysoka…,“ nedořekl Čonka, protože ze dveří odběrové místnosti vyšla vysoká zdravotní sestra a zvolala: „…devadesát jedna? Jak budu dlouho čekat?“
„To…,“ vstal jsem rychle ze židle, „…to jsem já, omlouvám se!“
„No, dobrá,“ otočila se sestra, vešla do dveří jako první a ukázala na hnědé koženkové křeslo, „…posaďte se tam a dejte mi žádanku a kartičku pojišťovny!“
Když zadala moje jméno do počítače, přistoupila ke mně, zaškrtila mou ruku stahovací gumou, usmála se a řekla: „…jste to vy? Ten spisovatel?“
„To není to pravé označení,“ řekl jsem pokorně, „…tak občas si něco napíšu pro radost. Víte, živit se tím nedá!“ Cítil jsem, že mám v obličeji stejnou barvu, jako je krev ve zkumavce, kterou mezitím odebrala z mé ruky.
„Ale neříkejte,“ usmála se krásně a naprosto čistě, „…já mám ty vaše knížky a povídky ráda! Píšete teď něco?“
Povídali jsme si pár minut. Poté jsme se rozloučili a já jí poděkoval za to, že mi udělala pěkný den. Vyšel jsem zpět do čekárny, kde jsem zjistil, že policisté i starý Čonka jsou fuč.
„Kde jsou?“ nenapadlo mě nic moudřejšího vypustit z pusy. Podíval jsem se na obě zákuskové dámy.
„To vám byla legrace, viď Jarčo?“ smála se na celou čekárnu Miluška.
„No, to jo!“ odvětila její kamarádka, „…on ten tetovaný, že prý chce na záchod. A pak se rozběhl chodbou pryč! Kdyby těm policajtům nevjel zřízenec s lůžkem do cesty, tak by ho možná chňapli! My snad půjdeme potom spolu na zákusek, že Miluško?!“
Vyšel jsem z nemocnice směrem k parkovišti s jasným přesvědčením, že si snad koupím pořádný větrník. A kdybych nemusel řešit pokutu, kterou jsem dostal za parkování, možná bych si koupil i dva.
Váš Honza
Jan Vavřík
Jak jsem kupoval helmu aneb Lído, to musíš vidět!
Chlap má pubertu vlastně pořád. Na stará kolena skáče z letadla, zpívá ve sprše nebo se otáčí po mladých holkách, kterým je naprosto ukradený. Já svou pubertu vyřešil koloběžkou. Ale sehnat na mou hlavu helmu, to byl oříšek.
Jan Vavřík
Jak jsem potkal zoologickou
Když máte nemocné dítě, je vám šumák, že Andrej poskakuje na prolézačce a vláda houpe s voličem jako na houpačce. V ten okamžik vám jde jen o to, aby tomu malému doma bylo zase dobře. A to pak přemýšlíte úplně jinak.
Jan Vavřík
Jak jsme byli znovu na kolotočích aneb Dělat štěstí je fajn
Kolotoče jsme navštívili nedávno. Tito businessmani s tříminutovou radostí k nám opět zavítali. Ač se tvrdí, že bída je všude kolem nás, na některé atrakce jsme si museli vystát pořádnou frontu. A tam se dá začít ledacos.
Jan Vavřík
Jak jsme trávili volný pátek aneb Když se na poště ztratí balík
Nedávno jsem psal, že rád trávím volný čas se svou rodinou. Sám si nařizuji pracovní a společenský detox. Ono to ovšem někdy nejde. Zvlášť, když vám má přijít balík, který jste čtrnáct dní doslova stopovali.
Jan Vavřík
Jak vás dítě dokáže rozbourat aneb Tatínku, kdo je to hajzl?
Už jednou jsem psal, že mám rád hlídací víkendy. Přes týden na sebe nemáme tolik času, proto si to s šestiletou dcerkou užíváme na plné obrátky. Někdy mě ale svými hláškami dokáže totálně rozbourat. Jako nedávno.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Na Česko loni útočili ruští hackeři. Nechte toho, vyzval je Černínský palác
Za loňskými útoky na českou internetovou infrastrukturu stáli ruští hackeři, uvedlo ministerstvo...
GLOSA: Trestání bezdětků? Má-li něco logiku, vytáhněte na to kanon
Premium Na živořící lidovce se sesypala hora kritiky za jejich návrh, aby bezdětní lidé odváděli vyšší...
Poslanci se rozhodli umožnit prodej některých lehčích drog dospělým
Dospělí si v Česku budou moci koupit lehké drogy jako HHC, kratom nebo konopí s nízkým obsahem THC,...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 104
- Celková karma 31,44
- Průměrná čtenost 2499x
Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).