Americká revoluce, tedy válka proti britské koloniální nadvládě, začala pod heslem „No taxation without representation“. V překladu zhruba „Nebudeme platit daně, když nemáme zastoupení v parlamentu“.
Nedávno jsem si přečetl, že demokracie musí finančně zkrachovat, protože na stát navěšuje povinnost vyplácet stále nové dávky, na něž nakonec nebudou peníze. Když tak sleduji začínající předvolební kampaň, jejíž hlavním tahákem je štědřejší vyplácení sociálních peněz, zdá se mi, že něco na tom je.
Co kdybychom zkusili obrácené heslo, „No representation without taxation“? Neboli „Kdo neplatí daně, nevolí“.
Lidé, kteří dlouhodobě neplatí daně a pouze konzumují státní dávky, mají přirozený zájem tyto dávky zvyšovat. Ani trochu se jim nedivím. Pouze myslím, že by o výši těchto dávek neměli rozhodovat.
Než mě umlátíte, dovolte malou obhajobu. Vůbec si nemyslím, že člověk konzumující dávky je v čemkoliv horší, než člověk platící daně. Spadne-li mi zítra ze střechy na hlavu vhodný rampouch, mohu zbytek života strávit pobíráním invalidního důchodu. Bude-li se mně někdo ptát, jak vysoký má být ten důchod, budu za každých okolností říkat, že co nejvyšší, a budu nejspíš volit partaj, která mi to slíbí. Myslím si ale, že budu v evidentním konfliktu zájmů, a proto by se k mému názoru nemělo přihlížet.
