Žena, růže, píseň, kost

Žena je růže, přirozená ve své jedinečnosti, nádherná ve své uzavřenosti. Muž spalován láskou a zmámen vábením její vůně jako v mrákotách napichuje své srdce na ostré hroty.  

Žena se stává písní mužova života. Muž neúnavně sytí její břicho, záda pokrývá rouchy a obveseluje její duši. Pozvolna a postupně se však do mužovy mysli vkrádá jed stereotypu.

Žena se na chvíli zaposlouchá do zvuků papuánské džungle, a pak vařečkou zamíchá polévku, kterou vaří ve velkém kotli. Na hladinu vyplave několik kostí. Večerní hostina bude vydatná.