10 nejkrásnějších tříkolek světa (seriál „10 nejkrásnějších“, díl IX.)

V blahobytné Evropě 21. století  je tříkolka již dosti výjimečným zjevem. Naprostá většina současných osobních vozidel má buď čtyři nebo dvě kola.

Rovina je nicméně určena třemi body. Není tedy divu, že vůbec první automobil světa Karla Benze z roku 1885 byl tříkolkou. A rozhodně platí, že velký význam mají tříkolky i dnes. Pro zajištění osobní dopravy v Indii a dalších asijských zemích jsou tyto stroje nepostradatelné. Koneckonců i v západním světě hrály ještě docela donedávna důležitou roli. A zájem o ně stále přetrvává, i když se už jedná o vozidla poněkud jiného charakteru. Podívejme se tedy na deset zajímavých samohybů se třemi koly.

Harley-Davidson Servi-Car

Stroje Harley-Davidson známe jako chromované choppery nebo těžkotonážní cestovní motocykly. K minulosti této značky ale patří i tříkolky Servi-Car. Ty se vyráběly od roku 1932 až do roku 1973, přičemž popudem k jejich výrobě bylo hledání nových odbytišť v době velké hospodářské krize. Servi-Cary byly původně určeny firmám, které se zabývaly opravami a údržbou aut. V takovém případě byly taženy opravenými vozidly k zákazníkovi a zaměstnanci servisu se po jejich předání mohli už za řídítky Servi-Caru vrátit zpět do své firmy. Nebylo to však jediné využití těchto tříkolek. Uplatnění také našly jako pojízdné prodejny, vozidla pro řemeslníky a také u policie. Zajímavostí je, že Servi-Cary používaly elektrický startér již od roku 1964, zatímco Electra Glide se téhož dočkal až o rok později. V roce 2009 Harley-Davidson výrobu tříkolek pod názvem Tri Glide Ultra Classic obnovil.       

Piaggio Ape

Itálie to není jen Fiat, Alfa Romeo, Ferrari a Ducati. Itálie to jsou také všudypřítomné stroje koncernu Piaggio. Nejznámější jsou skútry Vespa (vosa) a tříkolky Ape (včela). Výroba začala již v roce 1948 a pokračuje dodnes. V průběhu výroby se objevilo velké množství různých variant, které se navzájem lišily použitím různých motorů, kabin a zakrytou či otevřenou ložnou plochou. Všechny modely ale spojuje ohromná praktičnost a obratnost, která se hodila do úzkých uliček historických italských měst. Včely však neuspěly jen v Itálii, obdobně populární jsou také v Indii a úspěšně se vyvážejí také do dalších asijských, afrických a jihoamerických zemí.   

Daihatsu Midget

Italové dali světu Včelu, Japonci stvořili předobraz slavného tuk-tuku. Výroba Daihatsu Midget začala v roce 1957 a pokračovala až do roku 1972. Mnohem větší kariéru než v samotném Japonsku udělal Midget v zahraničí. Od roku 1959 se tyto tříkolky začaly vyrábět v Thajsku, přičemž další země jako Indonésie a Pákistán brzy následovaly. Od Midgetu odvozené motorizované rikši jsou ve východní Asii v ohromných počtech přítomny i dnes. Setkat se s nimi lze i v Africe, na Blízkém východě a v Jižní Americe. Pro úplnost je nicméně potřeba uvést, že samotný Midget byl inspirován americkou tříkolkou Cushman Truckster/Mailster.       

Messerschmitt KR 200

Ekonomická situace Německa se sice v 50. letech rychle zlepšovala, i tak ale mělo mnoho tehdejších Němců opravdu hluboko do kapsy. To německé automobilky vedlo k výrobě různých vozítek a miniautomobilů, přičemž část z nich byly tříkolky. Dodnes velmi známá je Isetta, kterou vyrábělo BMW. Velice zajímavou konstrukcí je však také typ KR 200 (Kabinenroller 200), jehož výrobcem byl legendární Messerschmitt. Toho si sice pamatujeme spíše díky stíhačkám Bf 109 nebo Me 262, po 2. světové válce mu však byla výroba letadel zakázána a kvůli tomu se vrhnul na výrobu tříkolek. Typu KR 200 se v období 1955-1964 vyrobilo asi 40 000 kusů. Pohon zajišťoval dvoudobý jednoválec o objemu 191 cm3 a výkonu 10 koní. I s tímto hubeným výkonem dosahovalo vozítko až 90 km/h.    

Reliant Robin

Ve výčtu tříkolek nesmí chybět ani britské relianty, se kterými často ve svých skečích zápasil Mr. Bean ve svém Mini a jejichž ne úplně optimální stabilitu prověřil také Jeremy Clarkson v Top Gear (kde ovšem vystupoval Reliant Robin se záměrně upraveným diferenciálem, jak později sám Clarkson přiznal). Pokud se ale na tříkolky Reliant (Regal, Robin, Rialto) podíváme střízlivýma očima, uvidíme praktickou konstrukci, která podobně jako Piaggio Ape nebo Daihatsu Midget věrně sloužila svým majitelům. Většina reliantů byla určena pro přepravu osob, existovaly však i dodávkové vozy.    

Bond Bug

Velmi specifickou obměnou tříkolek Reliant byla sportovně laděná varianta Bond Bug. Autorem futuristického návrhu karoserie byl britský designér a konstruktér českého původu Tom Karen. Nezaměnitelnost tohoto vozítka byla dána nejen hranatými tvary karoserie a způsobem otevírání, ale také výraznou oranžovou barvou (bright orange tangerine). Jak už to nicméně v podobných případech bývá, úspěch Bond Bugu nebyl takový, jaký si jeho tvůrci představovali. Důvodem byla relativně vysoká cena a jízdní vlastnosti, které se jen přibližovaly úrovni tehdejších britských sportovních vozů (Lotus Seven, Mini Cooper, MG MGB). Výroba tedy nakonec probíhala jen v období 1970 – 1974, během které se podařilo zhotovit 2270 kusů. Velmi nápadný vzhled však Bond Bugu zajistil kultovní status, který si tato tříkolka zachovala dodnes.              

Morgan 3-Wheeler

Tříkolky, které se v západním světě prodávají nyní, mají velice často exkluzivní charakter a vysokou pořizovací cenu. Zařadit mezi ně lze např. Can-Am  (Ryker/Spyder), Piaggio (MP3) nebo Harley Davidson (Freewheeler, Tri Glide Ultra Classic). Mezi nejstylovější tříkolky tohoto typu patří nepochybně Morgan 3-Wheeler. Ten vychází z historických modelů, které se vyráběly od roku 1911 až do roku 1952. Tehdy jej poháněly buď motocyklové vidlicové dvouválce JAP, Anzani, Blackburne nebo automobilové motory Ford. Současný model využívá vidlicový dvouválec S&S o objemu 1998 cm3. Jak už to tak ale v dnešní době bývá, přísné emisní předpisy znemožnily další kariéru tohoto úžasného stroje, který váží jen 525 kg (ve verzi Euro 3) a z nuly na 100 km/h dokáže zrychlit za šest sekund. Doufejme, že se dočkáme nástupce, který by navázal na prodejní úspěchy 3-Wheeleru, jehož se za 10 let (v letech 2011-2021) vyrobilo asi 2500 kusů. 

Jawa 350 typ 354 s postranním vozíkem

Velice praktickou tříkolkou je de facto motocykl s postranním vozíkem. Zejména v dobách, kdy ještě auta nebyla tak dostupná jako dnes, byly motorky se „sajdou“ žádaným zbožím. Jednou z nejvíce vyhledávaných byla v 50. a 60. letech Jawa 350 typ 354 „kývačka“ se sidecarem Velorex typ 560. Velorex 560 se vyráběl v Žamberku od roku 1957 až do roku 1975, přičemž celkem na silnice vyjelo ohromujících 89 tisíc kusů vozíků. K jawám 350 typ 634, 638 a 640 se už hodily jiné typy sidecarů, proto byla výroba typu 560 ukončena. Nyní ovšem možná nastal čas na obnovení výroby, neboť indická Jawa 300 CL se mimořádně povedla a o stylové postranní vozíky bude jistě zájem nejen v Indii, ale také v ČR a jiných evropských zemích.     

IMZ-Ural

To co platí o Jawě se „sajdou“, platí ještě více o Uralu. Jedná se o odolný motocykl do náročného prostředí, který se v sovětských podmínkách používal mnohem více s postranním vozíkem než bez něj. Některé typy se dokonce můžou pochlubit pohonem dvou kol – tedy zadního kola motocyklu a také kola vozíku, což samozřejmě dosti značně zlepšovalo jízdní vlastnosti vozidla v terénu. První uraly (typ M-72) vznikly již v době 2. světové války, jejich výroba probíhá v Irbitu v závodě IMZ dodnes. I po mnoha desítkách let je v konstrukci uralů stále jasně patrný jejich předek – motocykl BMW R 71. Zachovány jsou všechny podstatné prvky původního BMW: lodičkový postranní vozík, pohon kardanem a vzduchem chlazený dvouválcový boxer. V rámci možnosti jsou nicméně současné téměř výlučně na export orientované modely modernizované a mají různé zahraniční komponenty.

Velorex

Co může být krásnějšího a poetičtějšího než záběry na Velorex Josefa Abrháma, který ve filmu Vrchní, prchni! pluje noční Prahou. Dnešní díl proto zakončíme právě Velorexem. Za jeho konstrukcí stojí bratři František a Mojmír Stránští, kteří jej pod hlavičkou Velodružstva Hradec Králové vyráběli nejprve malosériově v Parníku u České Třebové pod názvem OS-KAR. Později se výroba přesunula do Solnice. Jméno Velorex (král kol) se poprvé objevuje v roce 1954. Celkem se v letech 1951 až 1971 vyrobilo 15 300 tříkolových velorexů. V průběhu výroby se dočkal několika různých motorů (175, 250, 350 cm3) a zejména po ukončení výroby nejrůznějších dodatečných úprav a modifikací. Vzhledem ke kultovnímu statusu této tříkolky se tomu ani nelze příliš divit. Po speciální (tuzexové!) variantě toužil i hitmaker Ivan Mládek, což už je jednou provždy známo díky jeho písni „Džínový velorex“.