10 nejkrásnějších limuzín světa (seriál „10 nejkrásnějších“, díl X.)

Jednou ze základních potřeb člověka je potřeba sebeprezentace. Na okolní svět se snažíme zapůsobit svým chováním, oblečením, účesem a mnoha dalšími způsoby. A působíme také autem, vždyť nejen šaty, ale také auto dělá člověka.     

Auto, které je stále uznáváno jako statusový symbol, se  k tomuto účelu také velmi hodí. Velmi hypertrofovanou potřebu sebeprezentace pak vidíme u politiků, kteří ji mají takříkajíc v popisu práce. Novou dimenzi daná problematika získává, pokud se politikovi podaří ulovit nějakou opravdu hodnotnou funkci (např. premiéra nebo prezidenta), neboť v takovém případě už svým vozem nereprezentuje jen sám sebe, své ministerstvo, či stranu, nýbrž celou svou zemi. Tuto skutečnost si politici samozřejmě uvědomují a volbu svého vozu ji přizpůsobují.

Než se budeme věnovat konkrétním vozům, je na místě jedno upřesnění. Ne všechny vozy, kterým zde bude věnován prostor, jsou v pravém slova smyslu limuzíny, tedy vozy, jejichž interiér je rozdělen přepážkou na prostor pro řidiče a prostor pro cestující na zadních sedadlech. Skutečných limuzín se dnes už vyrábí jen velmi málo a jejich roli ve velké většině případů plní luxusní sedany prestižních značek, které ostatně lze s trochou dobré vůle rovněž za limuzíny označit. Koneckonců v němčině se výraz „Limousine“ využívá jako označení pro sedan.

BMW 750iL

Václavu Havlovi se nechtělo jezdit v tatrovkách nebo sovětských limuzínách, které byly spojeny s komunistickými politiky. Renault 21 darovaný portugalským prezidentem Mário Soaresem nicméně po několika měsících služby nebyl uznán jako dostatečně reprezentativní a místo něj se nakonec pořídily vozy BMW. Jedním z nich byl pancéřovaný BMW 750iL (E32), který byl vybaven dvanáctiválcovým motorem o objemu pět litrů a výkonu 299 koní. Sedmičkové bavoráky generace E32 se vyráběly v letech 1986 až 1994. Kromě motoru V12 bylo možné pod kapotou najít i vidlicové osmiválce a řadové šestiválce. I dnes to stále jsou nádherné luxusní sedany, jejichž klasické tvary stárnou jen velmi pomalu. 

Audi A8 L Security 

Angela Merkelová si mohla vybrat rovnou ze tří luxusních značek. Vybrala si Audi a konkrétně typ A8. Touto volbou navázala na svého předchůdce Gerharda Schrödera, kterému se dokonce přezdívalo vzhledem k výběru tohoto vozu „Audi-Kanzler“. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že důvodem k této přezdívce byl i počet sňatků, který se shodoval s počtem kruhů ve znaku Audi. Avšak zpět k aktuální německé předsedkyni vlády. Ta volbou typu A8 v provedení A8 L Security jistě neudělala chybu. Jedná se totiž o speciální prodlouženou verzi vybavenou dvanáctiválcovým motorem o objemu šest litrů a výkonu 500 koní. Ani další technické finesy tohoto vozu nejsou k zahození: přenos výkonu zajišťuje osmistupňový automat Tiptronic, poháněna jsou všechna kola, samozřejmostí je pancéřování (popis se vztahuje k provedení z roku 2016). Pro úplnost dodejme, že se oba politikové nechávali kromě Audi vidět i v mercedesech a BMW, Gerhard Schröder dokonce ve VW Phaeton. Doprovodná fotografie zobrazuje Audi A8 W12, které Angela Merkelová používala v roce 2007.  

Mercedes-Benz 600 Pullman 

Pomineme-li specifický případ Maybachu zůstává nejprestižnějším německým výrobcem luxusních automobilů Mercedes-Benz. A v jeho poválečné historii jen těžko nalezneme vůz, který by byl schopen překonat typ 600 (řada W100). Vozidlo bylo vybaveno šestilitrovým osmiválcovým motorem o výkonu 250 koní, čtyřstupňovou automatickou převodovkou, pneumatickým odpružením a centrálním hydraulickým systémem. Zatímco standardní model 600 měřil „jen“ 5,2 m, prodloužený Pullman mohl nabídnout cestujícím délku 5,5 m. O charakteru této opulentní limuzíny vypovídá i fakt, že ve variantě Pullman činila celková hmotnost 3410 kg tedy téměř tři a půl tuny! Výroba tohoto klenotu na kolech probíhala v letech 1963 až 1980. Seznam politiků, magnátů a slavných osobností, které se vozily Mercedesem 600, je opravdu velmi dlouhý a nemá smysl je zde všechny uvádět. Připomeňme si tedy alespoň, že jedním z nich byl i papež Pavel VI. a samozřejmě také celá řada různých diktátorů.     

Bentley T1

Rolls-Royce je značkou tradiční, mimořádně prestižní a aristokratickou, vzhledem k čemuž čelí někdy kritice, že je zároveň až příliš konzervativní. Takto tomu bylo i v 60. letech. Odpovědí na tuto kritiku byl model Silver Shadow, který už měl nezávislé zavěšení všech kol, kotoučové brzdy a systém hydraulické regulace výšky vozu. Karoserie „stříbrného stínu“ působila stejně impozantně jako karoserie jeho předchůdců, zároveň ale byla velmi moderní a elegantní. Silver Shadow proto nepochybně patří nejpovedenějším rolls-royceům historie. Obdobný model pod označením T1/T2 vyráběla v letech 1965-1980 i sesterská značka Bentley. Vozy se lišily pouze maskou chladiče, pohon zajišťoval v obou případech vidlicový osmiválec o objemu 6,25 (později 6,75) l. Výkon považoval výrobce za dostatečný, a proto ho ani neudával. Mezi známé uživatele modelu T1 patřil britský premiér Harold Macmillan nebo královna Alžběta II.       

Rolls-Royce Phantom VII

Na vrcholu modelové nabídky automobilky Rolls-Royce stojí tradičně limuzína Phantom. První phantomy se objevily v roce 1925, od roku 2018 se vyrábí již osmá generace tohoto modelu. Osmá a na snímku zobrazená sedmá generace byla vyvinuta v rámci koncernu BMW, který značku Rolls-Royce získal v roce 1998. Phantom VII se na trhu objevil v roce 2003 a v nabídce se udržel až do roku 2017. Jelikož šlo o prestižní model prestižní značky, v jeho výbavě se samozřejmě nacházelo to nejlepší, co vůbec bylo k dispozici. Pohon vozu tedy zajišťuje vidlicový dvanáctiválec o objemu 6749 cm3 a výkonu 460 koní, k přenosu výkonu je vozidlo vybaveno šestistupňovou (později osmistupňovou) automatickou převodovkou ZF. Kromě „standardního“ provedení bylo možné objednat také prodlouženou verzi „Phantom Extended Wheelbase“. Není jistě nutné zdůrazňovat, že i seznam slavných osobností a celebrit, které jezdily (nebo nadále jezdí) ve phantomu, by byl velmi dlouhý, oproti méně prestižním vozům velmi „extented“.

Jaguar XJ X351

Britské limuzíny a luxusní vozy, to však není jen Rolls-Royce a Bentley. Jsou tu i jiné značky především Jaguar a Daimler (ale také např. Rover). Všem jim je nicméně vlastní, že jejich současní majitelé již nesídlí v Británii. Rolls-Royce dnes patří BMW, Bentley koncernu Volkswagen. Ani Jaguar už není britský, jeho majitelem je indická korporace Tata Motors, která v roce 2008 převzala s Jaguarem i značku Daimler. Vozy Jaguar se pod křídly Tata Motors prodávají úspěšně dodnes, výroba daimlerů byla vzhledem k malému zájmu ukončena již v roce 2009. Jaguar na rozdíl od Rolls-Royce vždy charakterizoval sportovnější rukopis, což je znát např. na luxusních modelech XJ X300, do kterých se montovaly i dvanáctiválcové motory. V roce 2010 představil Jaguar model XJ X351, který jako své služební vozidlo (Prime Ministerial Car) využívali a využívají také britští ministerští předsedové a  předsedkyně, tj. David Cameron, Theresa Mayová a Boris Johnson. Obyvatelům Downing Street 10 slouží Jaguar XJ ve speciální obrněné úpravě Sentinel. Je ovšem otázka, jak dlouho bude tato služba ještě trvat. Boris Johnson totiž uvažuje o jejich náhradě vozidly německé provenience.          

Lincoln Continental

O tom, že vozy bez střechy neposkytují optimální ochranu, se v minulosti přesvědčili následník trůnu František Ferdinand d’Este, zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a prezident John Fitzgerald Kennedy. Na posledně jmenovaného byl spáchán atentát v roce 1963, když projížděl ulicemi Dallasu otevřeným Lincolnem Continental (X-100) z roku 1961. Dalšími vozidly, kterými američtí prezidenti poté jezdili, byly z pochopitelných důvodů uzavřené limuzíny, avšak až do počátku 80. let se i nadále využíval Lincoln Continental v různých provedeních. Na fotografii je nicméně zachycen „standardní“ Continental ročník 1968, který nepůsobí tak přehnaně majestátně jako prezidentská varianta. Po Lincolnu převzaly v roce 1984 štafetu limuzíny značky Cadillac, které vozí americké prezidenty doposud. Výroba prozatím poslední generace Lincolnu Continental byla zahájena na podzim 2016. Prodeje však zůstaly za očekáváním, a tak se tento až překvapivě elegantní „full-size“ sedan vyráběl jen do 30. října loňského roku. Ani v USA už nemá Lincoln s Cadillacem nic jisté a musejí tvrdě bojovat s německou a japonskou konkurencí.

ZiL 41045

Sovětský režim sice oficiálně propagoval ideál rovnostářské společnosti, dostupnost automobilů ale byla přísně hierarchizovaná. V ČSSR si tak zily a čajky mohli dopřát jen ti nejvyšší představitelé státního a stranického aparátu, pro ministerstva, kádry krajského formátu a ředitele podniků byly určeny tatry 603 a 613, nižší úroveň se pak často musela spokojit s volhami, popř. jinými levnějšími vozidly. Poměry (a typy vozů) se v jednotlivých komunistických zemích lišily, princip byl ale v zásadě stejný. Na fotografii zobrazený ZiL 41045 byl ve srovnání s běžně dostupnými vozy kolosální stroj. Jedná se o předposlední sériové provedení limuzín ZiL, které se vyrábělo v letech 1983-1985. O pohon se staral vidlicový osmiválec o výkonu 315 koní, délka přesahovala šest metrů a celková hmotnost mohla dosáhnout více než čtyři tuny. V SSSR používal vůz tohoto typu např. Michail Gorbačov.       

Maserati Quattroporte

Zajímavou alternativou k německým prémiovým značkám jsou italští výrobci. Vzpomenout lze např. vozy Lancia Thema a Thesis, Alfa Romeo Alfa 6 a 164 nebo Fiat 130. To vše je však bohužel již minulost, prapor luxusních sedanů drží na Apeninském poloostrově jen Maserati se svým modelem Quattroporte. „Čtyřdveřové“ Maserati je obdobně jako vozy Jaguar typické svým sportovně-cestovním charakterem a také značnou elegancí, která je přítomna u všech dosavadních generací. Za jednu z nejvíce povedených lze nepochybně považovat čtvrtou, která se vyráběla od roku 1994 do roku 2001. Technika vozu za jeho elegantním a dynamickým vzhledem nijak nezaostávala, pohon zajišťovaly buď vidlicové šestiválce (2.0 a 2.8) nebo vidlicové osmiválec o objemu 3,2 l, který nabízel výkon 335 koní. Elegantní a zároveň reprezentativní charakter si Quattroporte udrželo i v následujících generacích, není tedy divu, že jej využívají i italští prezidenti včetně Sergio Mattarella.   

Lexus LS 600h

Zvěstovatelem nových časů je v segmentu luxusních vozů Lexus. A to rovnou ze dvou různých hledisek. Z hlediska pohonu byla tato značka novátorská využíváním hybridní technologie, kterou dovedla do dokonalosti (samozřejmě ve spolupráci s mateřskou automobilkou Toyota). A z hlediska země původu byl Lexus novátorský v tom, že se po Acuře stal další japonskou značkou, která prorazila na náročném americkém trhu (později se mu něco podobného podařilo i v Evropě). Acuru a Lexus následovalo ještě Infiniti, později se k Japoncům připojil korejský Genesis. A moc bych se nedivil, kdyby se za nějaký čas o něco podobného pokoušeli i Číňané např. se svou značkou Hongqi („Rudý prapor“). K samotnému typu LS v hybridním provedení lze uvést, že patří mezi nejluxusnější a nejspolehlivější vozy současnosti. Ekologické (či pseudo-ekologické) aspekty hrají nyní ve světě osobních automobilů obrovskou roli, a tak je jen otázkou času, kdy budou hybridními, popř. plně elektrickými automobily zcela běžně jezdit i vrcholní politici.