Po sérii volebních výsledků, ve kterých Strana svobodných občenů vytrvale posilovala a v eurovolbách poprvé překročila 5% hranici přišel v komunálních volbách první neúspěch. Neúspěch je to o to větší, že právě díky tomu, že se Petr Mach stal europoslancem a strana tak získala více prostoru v médiích a také, že voliči již nemusí považovat hlas ve prospěch Svobodných za automaticky ztracený. V čem je tedy problém?
Jednou z největších kvalit Svobodných je fakt, že se bez ohledu na vnější okolnosti drží svých ideových základů. Prosazují minimální státní zásahu do života občanů a to jak v rovině ekonomické (nízké daně, minimální tržní regulace a přerozdělování), tak v rovině společenské (např. práva homosexuálů, náboženská svoboda apod.). Jejich myšlenky a argumentace navíc nejsou žádnými ad hoc řešeními ale jsou podpořeny ucelenými názory současné ekonomické vědy.
Co jim však do velké míry chybí je ucelená strategie, jak onoho liberálního, stabilního a vysoce efektivního systému dosáhnout. Současná výchozí pozice nejen ČR, ale také většiny Evropy je uspořádání se silnou rolí státu, velkorysými sociálními systémy a spletitou regulací. Svododní tedy mají jasno kde jsme a kam bychom se chtěli dostat. Ucelená, reálná a srozumitelná strategie jak by tato cesta měla vypadat však chybí.
Jednoduché „tupé“ rušení veškerých daní, dotací a regulací na které moc Svobodných může dosáhnout totiž pro ekonomiku bude znamenat nejdřívě hlavně negativní důsledky. Obětmi těchto zásahů budou mimo jiné i sice efektivní, ale zároveň zranitelé firmy, které za současných ukolností musí vývýjet značné úsilí aby zůstaly nad vodou. Důsledkem bude růst nezaměstnanosti a celkový hospodářský propad a pokles životní úrovně.
Dlouhodobé pozitivní efekty vyplívající z efektivnějšího hospodaření by tak byly dosaženy za cenu značných počátečních ztrát. V politické realitě je navíc pravděpodobné, že než by jakékoliv pozitivní efekty přišly, politika Svobodných by byla voliči zahozena jako neúčinná či přímo škodlivá a na místo by nastoupily další státní zásahy a regulace.
Proto by si Petr Mach a jeho Svobodní měli vzít příklad z jejich naprostého ideologického oponenta, z komunistů. Ti totiž věděli, že socialismus je třeba budouvat systematicky a postupně. Rozdílem je však to, že zatímco komunismus jako systém má ve svých základech nenapravitelné chyby, liberalismus vychází z reálných vlastností lidské rasy a představuje ten nejefektivnější systém v současnosti lidem známý.
