Už víc než 25 let hledáme definitivní a objektivní odpověď na otázku: "Bylo nám líp tehdy, nebo teď?" Odpověď která neexistuje.
Měli jsme se všichni stejně, nebo by asi bylo lepší říct stejněji než dnes. Nemohli jsme svobodně cestovat, studovat, mluvit a tak dál. Měli jsme možná nevalnou, ale zato zaručenou životní úroveň.
Nemuseli jsme se bát, co nás v budoucnosti čeká.
Nemohli jsme si sami vytvořit lepší budoucnost.
Toaletní papír a nezaměstnanost stranou, tím hlavním rozdílem mezi tehdy a teď, je míra naší kontroly nad vlastními životy. Tehdy malá - dnes velká.
Dnes máme právo studovat co chceme a následně si zvolit jakékoliv povolání. Můžeme se svobodně rozhodnout být zaměstnanci, živnostníky nebo založit firmu a dávat práci ostatním. Můžeme svobodně říkat své názory. Můžeme uspět.
Máme však také právo studovat obor, který není potřebný a uplatnitelný. Máme právo být nezaměstnanými, právo zadlužit se a zbankrotovat. Máme právo být za své názory kritizováni a zesměšňováni. Můžeme selhat.
Tehdy jsme si svobodu jenom představovali. Nebyli jsme hloupí, věděli jsme, že budou vítězové a poražení. V našich představách jsme ale vždy byi na straně vítězů. Na straně těch, co to dokáží, těch co si splní sny a naplní svůj potenciál.
Dnes je svoboda realitou. Jsou mezi námi vítězové a poražení. A ti poražení by rádi vyměnili svobodu zpátky za svůj sen o vítězství.
Rádi by to vrátili zpět, protože tenkrát přece bylo líp.
A mají pravdu.
