S úctou

Úcta je vyjádření respektu k druhému. Příteli či nepříteli, manželce nebo manželovi, nadřízenému i podřízenému a také člověku se kterým diskutuji reálně či virtuálně. 

   Výjimečně se lze setkat s pracovními e-maily nebo dopisy, nezakončenými asi nejčastěji používaným "s pozdravem", ale zcela neotřele "s úctou". Je překvapující, jak je takovéto vyjádření vnímáno lidmi, kteří mají štěstí, že takové psaní obdrží. Někteří říkají, že podobná slova svědčí o pisatelově noblesním chováním a táží se zda nejde o člověka z První republiky. Jiné těší, že je jejich práce obchodním partnerem nebo kolegou oceňována. Občas se objeví škarohlídi považující "s úctou" za archaický výraz a ptají se ostatních, zda jim slova nepřipadají trapná nebo hloupá. Nikdo však výslovně neřekne, že se by se mu takovéto oslovení nelíbilo. Naopak. Všechny potěší.

"Člověk nezískává obdiv a úctu jiného člověka svým vzhledem či vzděláním, ale bezprostředně kladným vztahem k němu." William Henry Bragg, britský vědec 1862-1942

Když drtivá většina slova "s úctou" nepovažuje za trapná či hloupá, tak proč jsou málo používána? Asi proto, že jde o většinu. Z ní málokdo vyčnívá. Výlet do minulosti o vzájemné úctě může mnoho říci, i když spíše než o historii, půjde o romantické knihy nebo filmy. Rytíři před turnajem otvírali svá hledí a po vzájemném souboji si podobným způsobem vzdávali čest. Odkrytá přilbice měla ještě jeden účel. Rytíř pozdravem říkal: "Teď vidíš, kdo jsem já a já vidím kdo jsi ty." Jinými slovy: nemáme co skrývat a můžeme spolu bojovat jako rovný s rovným. Jestli to tak opravdu původně bylo, není úplně jasné. Jen se traduje, že z rytířského pozdravu vzniklo vojenské salutování.

Salutování je skoro ve všech zemích světa stejné. Provádí se zpravidla zdviženou pravou rukou přiložením ke štítku čepice u spánku hlavy. Jde o pozdrav, kterým se vzdává úcta nadřízené hodnosti, státní vlajce, zemřelému při pohřbu, apod.. Stejně jako vojín vzdává čest kapitánovi, tedy nižší vyššímu, má podle etikety jako první pozdravit mladší člověk staršího. Avšak například podřízený sice má správně pozdravit nadřízeného, je-li však nadřízeným muž a podřízená osoba žena, měl by pán pozdravit první. Žena však zase jako první podává ruku, případně nabízí muži tykání. Celé je to zase o úctě, kterou silnější vyjadřuje slabšímu a naopak. Pravidla správného chování se zdají komplikovaná. Není tomu tak, naopak jsou lidsky přirozená. 

Úctu k druhému můžeme projevit i vhodným pozdravem. Neuškodí si připomenout několik základních pravidel etikety. Zdroj: YouTube.cz

"Kdo snadno ztrácí úctu k druhým, ten si neváží sebe." Fjodor Michajlovič Dostojevskij, ruský spisovatel 1821-1881

   Etiketu by bylo vhodné aplikovat do diskuzí k článkům a na sociálních sítích, přestože každý příspěvek začínat slovy "Dobrý den" a končit "Na shledanou" by bylo zvláštní a nepřirozené. Zdravit stejně není potřeba, úcta či neúcta k druhému je cítit téměř z každé věty. Obrázek o vlastním vyjádření respektu k jiným lze zjistit jednoduše. Stačí si přečíst vlastní příspěvky staré několik dnů. Diskuzní prostor na Internetu je jako kolbiště, do kterého diskutér vjede. Ne na koni, na svých vlastních slovech. Tím, jaký jim dá tón, zároveň otevírá hledí své přilbice a říká ostatním: "Vidíte, to jsem já!" Na jeho slovech je vidět, zda jiným prokazuje úctu. Pokud ne, nemůže čekat, že se mu jí dostane nazpět. Škoda. Mohl by mít hezčí den, jako člověk, který obdrží dopis nebo e-mail s krásným pozdravením na konci.

S úctou

Honza Šik

Zdroje:

O salutování, Wikipedie, otevřená encyklopedie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Salutov%C3%A1n%C3%AD

Citáty na téma úcta, Wikipedie, otevřená encyklopedie:

https://citaty.net/temata/ucta/

Úvodní fotografie použita z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/k%C3%A1va-kav%C3%A1rna-tabulka-j%C3%ADdlo-p%C3%ADt-2242212/