Leningrad: Místo blokády

Bitva o Stalingrad ve druhé světové válce byla symbolem urputnosti a zuřivosti bojujících stran. Těžko se našlo v Rusku obležené město, které by bylo větším symbolem pro lidské utrpení, jako Leningrad.

   V roce 1703 dobyla vojska cara Petra Velikého malé švédské opevnění Nyenschantz na soutoku řek Něvy a Ochty a přejmenovala ji na Sankt-Pitěr-Burch (?????-?????-????), později Sankt Petěrburg. V tomtéž a následujícím roce zde Rusové zbudovali přístav se zázemím pro obchodní aktivity a palác na jezeře Berzovji. Dále byla založena na ostrově Kotlin pevnost Kronšlot (v roce 1723 přejmenovaná na Kronštad) a na levém břehu Něvy opevněná Admiralita. Postupně car nechal zbudovat v deltě této řeky město, které se rozkládalo na dvaačtyřiceti ostrovech. Výstavba si vyžádala daň v podobě desítek tisíc mrtvých rolníků nahnaných z celého Ruska. Zahynuli při vysoušení bažin a močálů většinou na epidemie. 

   Podle pevně stanoveného plánu se město rychle rozvíjelo a již v roce 1712 vyrostlo v nádhernou a zářivou metropoli, která se stala hlavním městem Ruského impéria. Do poloviny 18. století ho car Petr a jeho nástupci proměnili v nejvýznamnější politické, správní, kulturní a vojenské centrum Ruska. Původní záměr cara, vybudovat zde nejdůležitější výspu na severozápadním pobřeží země s "oknem na Západ", se povedl. Skvělý dvůr, rozsáhlý důstojnický sbor, mohutné úřednictvo, obrovské loděnice a zbrojní závody. V roce 1825 zde žilo čtyři sta dvacet pět tisíc obyvatel a v roce 1905 již milion pět set třicet čtyři tisíce.

   Sankt Petěrburg se stal pevností šlechty a později buržoasie. Postupně vyrostl ve středisko ruské vědy a kultury a bylo proto přirozené, že z tohoto prostředí vzcházely různorodé pokrokové nebo revoluční myšlenky, i díky své blízkosti západnímu způsobu života. V kombinací se silným ekonomickým zázemím, za kterým stála řada závodů s velkým počtem dělnictva, zde vzniklo sociálně-revoluční hnutí. K tomu je nutné připočíst řadu tajných politických a vojenských spolků, které původně založili ruští gardoví důstojníci z válek proti Napoleonovi. Celá staletí proto Sankt Petěrburg přitahoval jak demokraty, tak revoluční vůdce. 

   V roce 1895 tu Vladimír Iljič Lenin založil Svaz boje za osvobození dělnické třídy a pak se město ocitlo v centru revolučního dění. Například 9. ledna 1905 tady proběhla Krvavá neděle, při které bylo na dělnické demonstraci zastřeleno asi 130 lidí. V roce 1914 carská vláda přejmenovala město na Petrohrad a v něm 7. listopadu 1917 vypukla Říjnová revoluce, zahájená výstřelem z křižníku Aurora a útokem na Zimní palác. Bolševici zde měli svou pevnou základnu, ze které revoluci rozšířili do všech koutů země. Lenin nakonec hlavní město přesunul do Moskvy a o Petrohrad se v občanské válce sváděly kruté boje mezi Bělogvardějci a Rudými oddíly. V roce 1921 zde povstali námořníci z vojenské základny v Kronštadtu proti novému režimu a jejich vzpoura byla tvrdě potlačena.

Město leží na břehu Baltického moře. Jednotlivé ostrovy dnes spojuje asi 300 mostů a nachází se zde množství vodních kanálů. Podnebí Petrohradu je přímořské a mírnější, než by se mohlo, podle jeho zeměpisné šířky 59°57 s.š. a 30°19 v.d., zdát. Průměrné lednové teploty se pohybují kolem -8°C, v srpnu obvykle kolem 18°C. Díky poloze na severu jsou zde v létě dlouhé dny a v zimě dlouhé noci. V období kolem letního slunovratu se, za tzv. "bílých nocí", noc projeví krátkým ztlumením světla, které nastává kolem jedné hodiny po půlnoci, za několik hodin již zase svítá. V zimě se zdá, jakoby město tonulo v neustálém šeru.  

   Hitler si zvolil Leningrad jako jeden z prvořadých cílů operace Barbarossa. Politický a hospodářský význam města přetrval do zahájení druhé světové války, například přímo v něm a jeho nejbližším okolí se nacházelo přes pět set továren. Mnoho lidí si možná dnes ani plně neuvědomuje v čem spočívala zrůdnost nacistické ideologie a vychází z toho, že Hitlerovým cílem bylo dobýt vybraná území a vládnout na nich nad původními obyvateli. Jenže Hitler chtěl něco jiného. Vytvořit tisíciletou Říši pouze pro jednu rasu. Na krásných farmách, bohatých vesnicích, v nádherných městech a luxusních palácích měli žít árijští osadníci. Ostatní, podle něj, špinavé rasy chtěl vyhladit nebo odsunout do jiného světa, až za Ural. Stávající města měla být stržena a zničena, například místo Moskvy mělo vzniknout umělé jezero.  

   Po smrti V.I. Lenina  26. ledna 1924 Petrohrad přejmenovala sovětská vláda na Leningrad, který se ke svému předchozímu názvu vrátil až 6. září 1991. Leningraďané, kterým bylo v roce 1941 kolem třiceti let, už stihli zažít tři války. Občanskou válku, první světovou válku a Zimní válku s Finskem. Také jeden hladomor za občanské války a druhý za kolektivizace začátkem třicátých let. A možná nejhorší dvě vlny politického teroru ve své historii. Těžko se v té době našla v Leningradu rodina, jejíž některé členy by z příčiny těchto událostí nepostihla smrt, vězení, exil nebo zbídačení. Těsně před válkou čítala populace Leningradu přes tři milióny obyvatel. Od poloviny září 1941 je čekala další těžká zkouška.

Příště: Leningrad: Němci

Zdroje:

Kniha LENINGRAD, Tragédie obleženého města 1941-1944, autorka Anna Reidová,

Kniha Obležení Leningradu 1941-44, 900 dnů hrůzy, autor David Glantz

Wikipedie.cz, Obležení Leningradu", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Oble%C5%BEen%C3%AD_Leningradu

Wikipedie.cz, "Petrohrad", odkaz:https://cs.wikipedia.org/wiki/Petrohrad

Youtube.cz, dokumentární film "Blokáda Leningradu", odkaz:

Youtube.cz, dokumentární film "Blokáda Leningradu" ze série Sovětská bouře, odkaz:

Youtube.cz, dokumentární film "Blokáda Leningradu" ze série Velká vlastenecká válka, odkaz: