Koncentrák Buchenwald XV: Krvavé vlny národů

Pod nadvládou nacistického Německa trpěla řada národů. Prostředí koncentračního tábora u Výmaru jim přineslo tvrdé životní zkoušky. Do lágru se valila jedna krvavá vlna za druhou a každá byla něčím specifická. 

   Židé patřili k těm nejvíce pronásledovaným. Dva ústavní zákony německého Říšského sněmu přijaté 15. září 1935 v Norimberku, zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a cti. Tato legislativa odsunula Židy do kategorie Untermensch, Podřadní lidé. Němci je nejprve obrali o majetky a pak odsunuli přímo do šesti vyhlazovacích továren na smrt, kde je čekaly plynové komory. Anebo do lágrů, kde je nejprve čekalo nasazení na otrocké práce, což pro Židy znamenalo stejně jen prozatímní odložení cesty do táborů smrti. V koncentrácích trpěl tento národ ze všech nejvíce, nacisté je posílali na nejhorší práce. Dostávali špatné jídlo, oblečení, ubytování a nemohli očekávat žádné výhody. Dozorci jim ubližovali na potkání. Jednou v Buchenwaldu při práci v lomu zastřelil dozorce Žida. Bez důvodu, jen tak. Pro nic a za nic. Možná měl špatnou náladu a mizerný den. Jeden ze svědků oznámil vraždu na velitelství tábora. Večer téhož dne popravčí četa zastřelila všech třicet členů pracovního komanda, kteří u toho byli. Nenávist německého národa vůči Židům neznala hranic.

   Po zahájení bleskové války na východě padlo do německého zajetí obrovské množství příslušníků Rudé armády, partyzánů a civilního obyvatelstva. Do Buchenwaldu dorazil první transport se dvěma tisíci Rusy v říjnu 1941 a do konce roku v táboře převládla ruština. Všechny Rusy, bez rozdílu zda šlo o politické nebo kriminálníky,  označili červeným trojúhelníkem a písmenem R. Ostatní vězni měli přísný zákaz se s nimi stýkat. Dozorce SS provokovalo jejich tiché pohrdání. Rusové všechny fyzické i psychické tresty snášeli vzdorovitě a neúčinkovalo na ně nic. Němci si to vysvětlovali jako normální chování barbarského národa. Do konce války v jízdárně popravili osm a půl tisíce ruských válečných zajatců. Provedli to ve speciálně vyrobených dřevěných budkách, podobných telefonním a umístěných ve stájích jízdárny. Do budky strčili člověka pod záminkou lékařské prohlídky. Zavřeli dveře, až se v ní nemohl pohnout. Ve výšce hlavy byl otvor, kterým Rusa popravčí z SS zastřelil jednou ranou do týla. 

Složitý proces poprav v jízdárně byl podobný postupům ve vyhlazovacích táborech. Tam esesáci při cestě do plynových komor lidem sdělovali, že jdou do sprch za účelem nezbytné očisty. Obojí mělo účel nevyvolávat paniku a v klidu a pořádku přivést oběti ke smrti. Šlo o psychologicky promyšlený, strojově přesný a chladný nelidský proces, který člověka degradoval na věc. Je to možná hrůznější a zrůdnější než mrtví v masových hrobech. Částečnou představu o tom jak vypadaly popravy vězňů v lese a v jízdárně získáte z fotografií na Wikimedia Commons na následujícím odkazu:

https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Buchenwald_executions

   Polská vlna nebyla o nic méně krvavá. Nacisté Poláky nenáviděli, podobně jako Židy. Vozili je s nimi v transportech a dávali je do tzv. Sonderlagru, Speciálního tábora, kterému se také přezdívalo Malý tábor. Kousek od Appellplatzu nechali dozorci oplotit ostnatým drátem prostranství, kde stál dřevěný barák jako karanténa a dva stany. Nebyla tam voda, záchody, ani osvětlení. Většina spala venku na roztrhaných dekách v dešti i zimě. Jídlo jim házeli jako dobytku přes plot. Občas esesáci vtrhli dovnitř a bez důvodu Poláky mlátili a kopali. Každý den tu umírali stovky lidí hladem, zimou nebo v důsledku úplavice. V  Buchenwaldu byla také spousta Francouzů, Holanďanů, Norů, Angličanů a dalších. Každý evropský národ zde měl své zastoupení. Tábor polykal také válečné zajatce, například anglické piloty ze sestřelených bombardérů nad Německem. Všechny vězněné národy na sobě krutě pocítily nenávist, kterou tehdy Německo vůči nim mělo. 

   Mezi první vězně v Buchenwaldu patřili samotní Němci. Nacisté začali do tábora umisťovat ty, co se protivili jejich šílenému režimu. Demokraty, komunisty a mnohé další, kteří se označovali jako antifašisté. Následovali je kriminálníci, Cikáni, homosexuálové a členové sekty Svědci Jehovovi, kteří se otevřeně stavěli proti Adolfu Hitlerovi a odmítali vojenskou službu. Řada Němců v Buchenwaldu patřila mezi prominenty. Obsazovali většinu funkcí kápů, blokařů a pracovali v důležitých komandech. Šlo o různá místa na štábu tábora, jako například písaři, skladníci, kuchaři, apod.. Zajímavé je, že nemalé procento z nich věřilo ve vítězství Německa ve druhé světové válce, přestože Hitlera nenáviděli. S tím, jak světový konflikt pokračoval, přibývalo v koncentráku původních příznivců nacistické strany, kteří začali vyjadřovat své pochyby o režimu. SS je věšelo na popravišti umístěném kousek za branou, nebo je popravčí čety střílely ve stržích. S blížícím se koncem války lidé ve Výmaru začali Buchenwaldu říkat Blutberg, Krvavá hora. Tak trestal totalitní stát svoje vlastní občany.

Dokument Buchenwald: Mýtus a Skutečnost, přináší nové pohledy na tento koncentrační tábor u Výmaru. Jeho historii nepsali jen vítězní osvoboditelé, ale později po válce i komunistický režim ve Východním Německu. Řadu událostí vykládal způsobem, který mu vyhovoval. Video v délce trvání čtyřicet minut naleznete na YouTube.cz na následujícím odkazu:

https://www.youtube.com/watch?v=Ikbwh-H5odk&t=968s

   Do koncentráku se valily další vlny. Holanďani, kteří byli stejně jako protektorátní Češi vzati za rukojmí. Na začátku nepracovali, ale poté, co dorazili lidé z venkova, nacisté je nasadili na práce do těch nejhorších komand. Angličané, většinou piloti ze sestřelených letadel. Značný počet intelektuálů, lékařů a novinářů měla v Buchenwaldu Francie. Pracovali těžce, strádali a umírali. Byli další vlnou v krvavém moři národů. Přestože se po výsleších gestapa v omezeném množství z tábora propouštělo, v koncentračních táborech se nemělo přesvědčovat, převychovávat a obracet na víru v nacismus a k přísaze věrnosti Adolfu Hitlerovi. Šlo o to lidi s odlišnými názory izolovat, navíc okrást a využít pro otrockou práci pro říši. Proto museli být vězni psychicky i fyzicky ponižováni, aby se je podařilo zlomit a ovládnout. Kdo byl nemocný a vysílený, ztratil jakoukoliv cenu. Potom byl zabit, umořen hlady nebo poslán do některého z vyhlazovacích táborů. Jedna vlna, která prošla koncentrákem Buchenwald byla stejně krvavá jako ty ostatní. Národ český.

Příště: Koncentrák Buchenwald XVI: Takoví byli Češi

Předchozí články série:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

http://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657218

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660524

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=669649

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668122

Další informace o Ilse Kochové lze najít v článku ze série Dozorkyně smrti:

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552698

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=661556

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

http://https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662652

Koncentrák Buchenwald VII: Místo utrpení

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660907

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=661042

Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=661152

Koncentrák Buchenwald X: Mučení

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=665005

Koncentrák Buchenwald XI: Heftlink

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=673519

Koncentrák Buchenwald XII: Každému, co jeho jest

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=658822

Koncentrák Buchenwald XIII: Zrůdné experimenty

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=661652

Koncentrák Buchenwald XIV: Otrocká práce vynáší

http://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662011

Zdroje:

Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:

Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013

Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015

Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016

V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora

https://www.buchenwald.de/en/171/

Fotografie a videa:

Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie, YouTube.cz, není-li uveden jiný zdroj nebo odkaz. Titulní fotografie Public Domain, odkaz: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Buchenwald_gatehouse#/media/File:Buchenwald_Ammunition_62133.jpg