Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení

Každé ráno a každý večer stáli všichni vězni nastoupeni na Appellplatzu. Patřil k nejhorším místům u všech koncentračních táborů. Tady byli vězni se železnou pravidelností ponižováni.

   Nástupiště, buzerplac, místo pro hlášení nebo buzerák. Některá hovorová synonyma pro Appellplatz, která zdaleka nevystihují, co všechno se na něm dělo. Patřil ke každodenní rutině. Ráno ve čtyři za křiku kápů vyskočili vězni z pryčen. Utíkali na latrínu a do umývárny, kde slabým čůrkem tekla studená voda. V jídelně dostali trochu šlichty a běželi zpět na baráky, kde si museli ustlat, zamést a uklidit. Kdo měl podělanou postel, což se kvůli epidemiím úplavice stávalo často, musel si ji vzorně vydrhnout. Kápové trestali bitím, kohokoliv si usmysleli, za sebemenší smítko. Baráky byly z hlediska hygieny zoufale vybaveny, některé neměly ani umyvárnu a záchody. V zimě hřála jen jedna malá kamínka, která poskytovala teplo pouze těm, co seděli v jejich nejbližším okolí.

Fotografie Appellplatzu koncentračního tábora Buchenwald. Zdroj: Wikimedia Commons, odkaz:

https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Buchenwald_Appellplatz

   V pět ráno veškeré osazenstvo tábora napochodovalo na Appellplatz v osmistupech. Po stranách stáli dozorci SS. Obuškem zmlátili každého vězně, který zakopl nebo upadl. Kamarádi podpírali slabé a nemocné, co nemohli chodit. Kdo ohlásil, že se necítí zdráv, dostal ránu obuškem. Někteří muklové byli omluveni z práce, což byli ti, co stáli už jen kousek od smrti. Dozorce SS je poslal na häftlingskrankenrevier, tedy ošetřovnu. Místo, odkud se nevrátili všichni živí. Ostatní na nástupišti stáli v pozoru. Kdo se jen pohnul, zakašlal nebo pomočil, byl zbit. Mütze ab (Čapky dolů), Mütze auf (Čapky nasadit), křičel jeden z dozorců SS do ampliónu. Vězni úkony cvičili tak dlouho, dokud výsledek nebyl perfektní. Potom následovalo počítání. Jestliže někdo v noci zemřel a jeho tělo zůstalo na baráku, museli ho muklové donést. 

Koncentrační tábor Mittelbau-Dora patřil k nejhorším nacistickým zařízením. Ve vápencovém kopci Kohnstein byly vybudovány tunely s podzemní továrnou pro výrobu raket V-1 a V-2. Podmínky v Doře byly katastrofální. Za osmnáct měsíců existence tábora tudy prošlo 60 000 vězňů a z toho 20 000 jich zemřelo. Dora patřila k jednomu z pobočných táborů Buchenwaldu, který jich měl asi padesát. 

   Když ranní sčítání skončilo, následovalo rozdělení vězňů do skupin. Potom odpochodovali na pracoviště, většinou za doprovodu táborové kapely. Když pracovní den skončil, opakovalo se totéž. Místo odpočinku opět nástup k nekonečnému hlášení v šest večer. Znova počítání, znova řev a znova bití. Ranní Appellplatz trval standardně dvě hodiny, večerní byl asi o půl hodiny kratší. Podle vězně Eugena Kogona trvalo hlášení 14. prosince 1938 bez přestávky 19 hodin. Muklové museli stát v tenkých mundúrech v mrazu, kdy teplota klesla pod minus 15. Večer umrzlo přímo na nástupišti pětadvacet vězňů a přes noc zemřelo dalších pětačtyřicet. Po konci hlášení následovaly exemplární veřejné tresty, většinou rány koženým bičem nebo věšení na šibenici. 

Video v délce minutu a půl návštěvníka muzea Mittelbau-Dora z roku 2012 ukazuje Appellplatz tábora Dora. Zdroj YouTube.cz:

https://www.youtube.com/watch?v=SQbRw6GlhnA

   Někdy se těsně po skončení nástupu ozvalo Noch mal Appell! (Opakujte nástup!). Když už se muklům zdálo, že jejich utrpení je nekonečné, konečně se ozvalo Fertig Appell! (Konec nástupu). Občas se stalo, že si smrtelně nemocný vězeň zalezl do nějakého kouta baráku či jídelny a zemřel, aniž si ho kdo všiml. Nástup trval tak dlouho, dokud se jeho tělo nenalezlo a nebylo přineseno na Appellplatz. Všude okolo seřazených vězňů se pohybovali dozorci SS se psy. Nikdo si nemohl být jistý, zda nebude vybrán k náhodné ráně nebo delšímu fyzickému týrání. Na nastoupené a trpící vězně se občas chodily dívat i manželky dozorců, zejména žena prvního velitele tábora Ilse Kochová. Občas nechala vybrané mukly svléknout do naha a bavila se jejich ponížením.

   Ponížení. Prvotním cílem koncentračního tábora nebylo vězně zabít, to se dělo ve vyhlazovacích táborech. Svým způsobem byl mukl v koncentráku příliš cenný, protože ho Němci zneužívali pro otrocké práce. Podstata spočívala v ovládnutí a manipulaci. S poníženým vězněm si jeho dozorce mohl dělat, co chtěl. K pokoření člověka stačí, když se mu vezme jeho lidská důstojnost. Každý dozorce měl vyžehlenou a čistou uniformu s bílou košilí. Vězeň byl ve špinavých hadrech. Kvůli epidemiím úplavice měla řada z nich pokálený mundúr. Mukl páchl výkaly, močí a špínou. Jak jen se smradlavý vězeň musel cítit před perfektně ustrojeným a čistotou vonícím dozorcem! Jak se ho jen musel bát! Strach byl stejně nekonečný, jako se nekonečným zdál Appell. Co však bylo horší? Strach nebo mučení? Bolest psychická nebo fyzická?

Příště: Koncentrák Buchenwald X: Mučení

Video v délce pět a půl minuty, které nám připomíná, čím Buchenwald byl. Zdroj YouTube.cz:

https://www.youtube.com/watch?v=aFtnrbymqDs

Předchozí články série:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

http://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657218

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660524

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=669649

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668122

Další informace o Ilse Kochové lze najít v článku ze série Dozorkyně smrti:

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552698

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=661556

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

http://https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662652

Koncentrák Buchenwald VII: Transporty utrpení

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660907

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=661042

Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:

Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013

Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015

Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016

V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora

https://www.buchenwald.de/en/171/

Fotografie a videa:

Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie, YouTube.cz, není-li uveden jiný zdroj nebo odkaz. Titulní fotografie Public Domain, odkaz: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Buchenwald_gatehouse#/media/File:Buchenwald_Ammunition_62133.jpg