Bitvy naší historie: "Porážka křižáků u Grunwaldu"

Jedna z největších bitev v dějinách středověké Evropy se odehrála u polské vesnice Grunwald. Nezanedbatelnou roli v ní sehráli i čeští bojovníci, pod vedením Jana Sokola z Lamberka a údajně i Jana Žižky z Trocnova.

Šlo o rozhodující bitvu polsko-litevsko-teutonské války, která probíhala v letech 1409-1411. Na počátku tohoto století začalo vznikat velké napětí mezi sjednocujícím se Polskem a rozpínavým Řádem německých rytířů. Rozbuškou se stal spor o Pomořansko, které řád obsadil a Polsko kvůli tomu ztratilo přístup k Baltskému moři na téměř 100 let. Německým rytířům šlo v té době hlavně o obsazení Žmuďy, která je jedním z pěti etnografických regionů Litvy. Rozkládá se na severozápadě země, má rozlohu přibližně 21 000 km2  a asi půl miliónu obyvatel.

   Řád v té době dosahoval svého vrcholu. Snažil se posilovat dále svou moc, získáváním dalších území, především na úkor polského království. Záminkou byla tzv.  christianizace, ve své podstatě šlo o přechod od pohanského způsobu života ke křesťanskému náboženství. Ten v řadě případů probíhal mírumilovnou cestou, válečná tažení za účelem vynucení křesťanství však nebyla výjimkou. Litevský kníže Jagello a s ním formálně celá Litva přijali křest a důvod pro christianizaci pominul. Řád přesto z chamtivých důvodů stále usiloval o připojení Žmudi k Řádovému státu.

   Kníže Jagello se však stal polským králem a zbudoval polsko-litevské soustátí, jednu z největších zemí v tehdejší Evropě, která se postavila expanzi Řádu německých rytířů. Ten po vypovězení války začal dobývat tvrze a hrady, ale polský král hned nebojoval, protože jeho vojsko nebylo dobře připraveno. Snažil se o různé úhybné manévry, aby nedošlo k zásadnímu střetu, ve kterém by pravděpodobně na začátku války neuspěl. Nakonec sestavil obrovskou armádu tvořenou Poláky, Tatary, Rusy, Litevci a také najímal vojáky například v Čechách.

Řád německých rytířů verboval žoldnéře v Anglii, Dánsku, Španělsku, apod., převážnou část jeho křižáckého vojska tvořili Němci. Začalo docházet ke střetům, drancování a zabíjení, které gradovali k rozhodující bitvě, která proběhla 15. července 1410 u Grunwaldu. Noc před tímto dnem postihla oba znepřátelené vojenské tábory prudká vichřice. Létající polské stany údajně vytvářely obrazce, které byly vysvětlovány jako znamení osudu. Zejména křižácký tábor byl zdevastován a vojáci se vůbec nevyspali.  

   Počty bojovníků na obou stranách se dle různých zdrojů značně liší. Na polské straně se odhaduje, že jich válčilo až 39 000, na straně křižáků až 27 000. Armády tvořila především jízda, dále potom v menších počtech pěšáci, lučištníci, střelci z kuše a dělostřelci. Obě byly organizovány do praporů, které na sobě bojovali nezávisle. Každý prapor těžké jízdy tvořilo asi 240 rytířů na koních, dále zbrojnoši a štítonoši. Křižáci měli lepší výzbroj i výstroj a v poli byli považováni za nejlepší rytíře na světě. Krátce po deváté hodině ráno došlo ke střetu.

   Obě strany byly v liniových formacích, první se potkaly lehké jízdy na křídlech. Bitevní čára byla dlouhá skoro 5 km a náraz obou armád byl slyšet na míle daleko. Nejvíce se bila litevská jízda, která rozmetala německé pěšáky a jejich dělostřelectvo. Křižáci se na ni proto zaměřili a začali ji zatlačovat, polský král byl donucen nasadit zálohy. Polskému středu se pak podařilo narušit linii řádových vojsk a rozdělit je na dvě skupiny, které byly obklíčeny. Pak začala nemilosrdná řež, která skončila největší porážkou křižáků v evropské historii.

Na bojišti zůstalo ležet 8 000 německých rytířů. Jejich řád se z porážky nikdy nevzpamatoval a z toho později nejvíce vytěžili husité. Proti nim potom  stály jen výrazně méně kvalitní křižácké sbory. Traduje se, že v bitvě u Grunwaldu ve službě polského krále přišel o oko Jan Žižka, mohl zde také získat bohaté bojové zkušenosti v taktice a organizaci. Stejně jako dalších 3 000 českých žoldnéřů pod velením Jana Sokola z Lamberka. Češi bojovali i na straně křižáků, jejich motivací byl jen dobrý žold. To ale neznamená, že nebojovali dobře, naopak, jejich schopnosti byly velmi ceněny.

   Po bitvě u Grunwaldu táhlo celé vojsko na Malbork, šlo o sídelní město Řádu německých rytířů. Jan Sokol z Lamberka nabídl Jagellovi, že mu čeští ozbrojenci ve službách řádu vydají křižácký hrad a to za odpuštění viny a za 40 000 zlatých. To údajně polský král jako nerytířský čin odmítl, o skutečných důvodech však můžeme dnes jen spekulovat. Bitvě u Grunwaldu a hlavně tomu co jí předcházelo se věnuje slavná kniha Henryka Sienkiewicze Křižáci. Podle této knihy byl natočen v roce 1960 polský film, v režii Alexandera Forda.

Zdroje:

Kniha Henryka Sienkiewicze z roku 1900 "Křižáci";

Web You Tube.cz, film z roku 1960 "Krzyzacy", odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=LIoIn41xl9c

Web e-stredovek.cz

http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2005081501

Web husitství.cz

http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?t=1681

Wikipedie, otevřená encyklopedie, stránky "Bitva u Grunwaldu"