Tomáš Halík - žvanil odmítající dělat to, co dělat skutečně má.

Tomáš Halík - se vyjadřuje ke kdečemu a dokonce je ochoten být i českým prezidentem. K vyloženě překonaným a v současnosti neudržitelným představám své církve o psychologii, psychoterapii, psychosomatice, etice a pod však mlčí.

Představy katolické církve a teologie o člověku jsou stále očividněji v rozporu s tím, jak tuto problematiku již cca sto let popisuje euro-atlantický akademický svět.

Cca 100 - 150 let staré základy psychologie a psychoterapie jsou v současnosti velice detailně potvrzovány i např. neurologií.

Katolíci a jejich teologové i přesto dodnes popírají existenci nevědomí a vše co z něj vyplývá. Tím však přiznávají, že jejich církev naprosto netuší, oč jde v životě člověka, rodiny i společnosti.

Prostě kněží, pastoři a teologové postrádají jakoukoli podstatnější zkušenost s lidmi, procházejícími skutečně zásadní osobní transformací. Což je docela smutné.

Křesťanské církve také naprosto propadly v tom, co od nich společnost v devadesátých letech očekávala především - zásadní příspěvek k formaci celospolečenské etiky.

Jejich žvásty na tohle téma se staly tak trapnými, že se už o ně veřejně ani nepokoušejí. Přestože tohle bylo základní zadání, se kterým  se na církve před 27 lety společnost obrátila.

Je na čase položit docela zásadní otázku - co tito lidé na našich univerzitách dělají a k čemu tam jsou?

Teologové všech tří fakult i Halíkovi křesťanští akademici se naprosto míjejí jak s potřebami, tak i s poznatky společnosti v nauce o člověku. Tato stále zřejmější skutečnost je jim naprosto fuk.

Když to nevadí jim, tak to ovšem musí tím více vadit rektorům univerzit, prezidentovi a koneckonců i všem, kteří jsou s jejich nabubřele sladkou hloupostí konfrontováni. 

Právě před volbami nastal čas si přiznat, že soudobé křesťanské církve vyloženě ztratily svoji pozitivní roli ve společnosti a jejich nauka i tradice se stala vyloženě matoucí, do zmatku a chaosu vedoucí.

Potkal jsem se v létě s cca 40 letým doktorem teologie, vyučujícím na teologické fakultě v Olomouci. Byla to na poměrně velké rodinné sešlosti. V souvislosti s debatou o islamizaci Evropy začal zásadním způsobem zpochybňovat smysl, hodnotu a význam sekulárního státu.

Zeptal jsem se jej, zda tedy zavrhuje sekulární stát jako takový - odpověď byla, že zcela jistě zavrhuje sekulární stát. Zeptal jsem se jej tedy co navrhuje jako  správné řešení. Spustil opět proud žvástů.

Přímo jsem jej upozornil, že jediným protipólem sekulárního státu je teokracie. A zeptal se jej zda je tedy pro teokracii. Začal koktat, že to takhle určitě nemyslel.

Očekávat elementární rétorickou logiku od teologa je asi skutečně hloupost.? Uvažování těchto lidí je vyloženě prazvláštní. ?

Úkolem letošních  a zřejmě i příštích voleb bude mimo jiné odebrat mandát všem politikům, kteří se zaklínají imaginárními křesťanskými hodnotami, abychom mohli vytvořit dostatečný prostor ke hledání hodnotového systému vyvěrajícího přímo z lidské podstaty a odpovídající naší době, kultuře i mentalitě - bez jakékoli ideologizace.

Ústí nad Labem, 16.10.2017 Jan Rýznar