Z lékařů kvalifikovanými nádeníky

Pro asi necelé čtyři tisícovky český lékařů už jejich povolání není poslání, ale jen zaměstnání, tedy pouhý zdroj peněz. Jak připomněl člen vedení Lékařského odborového klubu Miloš Voleman, Hippokratova přísaha, již není aktuální a ostatně naši doktoři ji nikdy neskládali. To je pravda. Skládali ale slib a v něm se zavázali, že …budou podle svých možností a svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vždy jen k jejich prospěchu, že zachovají svůj život a své lékařské umění čisté a bez jakéhokoli provinění a  ... budou mít na zřeteli jen dobro člověka…

Tento slib vychází z Ženevského lékařského slibu, který v roce 1948 navrhla Světová lékařská asociace. Z této formulace je více zjevné, že lékařství nebylo nikdy považováno za obyčejný džob:  ... zavazuji se slavnostně, že svůj život zasvětím službě lidstvu. ...Všemi dostupnými prostředky budu udržovat čest a důstojné provozování lékařského povolání. Své kolegy budu považovat za své bratry. Nedopustím, aby se náboženské, nacionalistické, rasistické, stranické nebo třídní předsudky vetřely mezi mé povinnosti a pacienty. Budu s největší pozorností ochraňovat lidský život, a to od okamžiku jeho vzniku. Ani nátlak a vyhrožování mne nedonutí k tomu, abych své lékařské znalosti obrátil proti některému člověku.

Jenže lékař, který na znamení nesouhlasu s podmínkami, v nichž má vykonávat své povolání, se rozhodl opustit své pacienty, bohužel obrátil své lékařské znalosti proti člověku.

Rezignoval na lidi, kteří potřebují jeho odbornou pomoc, protože potřebuje zaplatit hypotéku, splátky na auto, přeje si jet na exotickou dovolenou „jako ostatní“.

To je nejen známka prohlubujícího se úpadku českého zdravotnictví, ale i známka lidského selhání několika tisícovek vysoce odborně vzdělaných spoluobčanů v nejproduktivnějším věku čili rozpad části národní elity.

Jiná, banální, otázka je, kdo za to může?

Lékaři, stejně jako učitelé, překladatelé, umělci, vědci a všichni ti, kdo nepovažují své povolání jen za pouhou příležitost k získání peněz na různé požitky, ale za požitek sám, jsou už léta rukojmí své pokory „službě lidstvu“. Za takzvaného komunismu se vžilo, že dostatečnou odměnou za činnost, která je baví, je jim hlavně práce sama.

Komunisté totiž vzdělancům nevěřili. Považovali je za nutné zlo.

Ten názor nějak přetrvává.

Takže asi 3 800 doktorů se rozhodlo, že už nechtějí patřit k přehlížené intelektuální elitě a derou se s pěkně nabroušenými lokty mezi ostatní postmoderní nádeníky, kteří si mohou dovolit auto vyšší střední třídy a podívat se dál než ke středozemnímu moři.

Brzy se tak nejspíš rozhodnou i učitelé.

Potom vědci. A další.

A zanedlouho budeme národ medících si nádeníků, jako před obrozením.

Pak že se historický pohyb neděje v kruhu.

No, a na to, kdo za to může, si odpovězte sami!