Za devatero fotkami (Arabské emiráty)

Za devatero vrtnými soupravami a devatero ropnými čerpadly, za devatero oázami a devatero písečnými dunami vytrysklo z arabské pouště několik malých státečků pospojovaných do formace zvané Spojené arabské emiráty. Úmyslně říkám vytrysklo, protože překotný rozmach způsobený ropnou horečkou se snad ani normálním růstem nazvat nedá. Když si porovnáte fotografie Dubaje třeba z 60. let s těmi dnešními, je to jako byste srovnávali Prahu z časů Karla IV. s tou kterou všichni známe. Během několika desetiletí se tradiční beduínské usedlosti proměnily k nepoznání. Mrakodrapy z betonu, oceli a vyztuženého skla se podél arabského zálivu rozrostly jako houby po dešti. A vlastne rostou pořád. Nevzpomínám si, že bych někde jinde viděl tolik jeřábů.

Asi nejlépe je kontrast strohé pouště a okázalého bohatství vidět na mešitě šejka Zayeda v Abú Dhabí, postavené v letech 1996 - 2007. Je to největší mešita v Emirátech a osmá největší na světě. Obří stavba stojí na parcele o rozměrech zhruba 290x480 metrů, pojme až 40 000 věřících a její minarety se tyčí do výšky 107 metrů. Koberec v hlavní modlitebně měří 5627 m², váží 35 tun a zhruba 1200 iránských tkalců na něm pracovalo dva roky. Hlavní lustr (třetí největší na světě) má průměr 10 a výšku 15 metrů. Tato stavba také tak trochu symbolizuje kosmopolitní charakter Emirátů - na její výstavbě a dodávkách materiálu se podíleli odborníci, umělci, stavbaři a dělníci z Německa, Velké Británie, Maroka, Pakistánu, USA, Řecka, Itálie, Nového Zélandu, Turecka, Malajsie, Indie, Číny a Iránu.

Abú Dhabí je moderní město bytostně spjaté s produkcí ropy. Dominují v něm spíš prosklené mrakodrapy než staré orientální památky. Pokud si ale libujete v netradiční - možná trochu extravagantní - architektuře, pár zajímavostí si zde určitě najdete. Toto je hotel nedaleko okruhu formule 1 v oblasti Yas Marina. Jen o kousek dál najdete muzeum firmy Ferrari, postavené ve tvaru stejnojmenného závodního vozu. A až se budete vracet do přístavu po slavné třídě Corniche, budete si v té směsici výškových budov a pečlivě zastříhané zeleně připadat jako ve futuristickém filmu. Ropa je mocná čarodějka.

V Dubaji trochu pookřejí i milovníci historie.  Naleznete zde v první řadě staré město - labyrint plný úzkých přelidněných uliček, lemovaných obchůdky v nichž si můžete ověřit břitkost svých smlouvací schopností. Ale hlavně se za pouhý 1 dirham (6 Kč) můžete džunkou přeplavit přes dubajskou řeku a na druhé  straně si prohlédnout známou pevnost Al Fahidi. Její nejstarší věž byla postavena kolem roku 1787.

Je-li Abú Dhabí ropným centrem Emirátů, je Dubaj jejich finančním srdcem. Železobetonovou finanční oázu nepřehlédnete už proto, že v sobě zahrnuje i v současnosti nejvyšší budovu světa Burj Khalifa (v pozadí vlevo). Věž byla postavena v letech 2004 - 2010 za 1.5 miliardy dolarů a je 830 metrů vysoká i když posledních zhruba 245 metrů je komerčně nevyužitelná "jehla". Využitelná část je rozdělena do 163 podlaží a pokud pohrdnete službami 57 výtahů, čeká vás 2909 schodů nahoru. Tenhle snímek je vyfocen z nadzemního metra cestou do nákupního centra "Mall of the Emirates", kde Vaše oči protočí úplně jiný výstřelek místního ropného bohatství - umělý lyžařský svah se sněhem.

Dalším emirátem směrem na sever je Sharjah (v počeštěné verzi Šardžá), který je od Dubaje asi tak daleko jako Hradec od Pardubic. Tenhle emirát žádná velká ropná pole nevlastní a tak je zde trochu klidněji. Sharjah náleží kultuře a vzdělanosti. Nalézá se zde několik univerzit a ve městě najdete celou řadu muzeí. Tento snímek ukazuje Palác kultury (Cultural Palace) který se nalézá na Kulturním náměstí (Cultural Square) v centru města.

I zde ale narazíte na odlesk ropného bohatství, protože bohatší emiráty se snaží těm slabším pomáhat. Tohle zákoutí se nazývá Crystal Plaza a najdete jej kousek od známého trhu (Sharjah Souk). Tady ty hypermoderní budovy ale vypadají trochu neorganicky - jako by byly jen pronajaty z půjčovny kostýmů. Mimochodem, výše zmíněná třída Corniche v Abú Dhabí se skládá z přesně takového typu budov jako ty tři vlevo. Jen je jich tam podstatně víc (Corniche je asi 8 km dlouhá).

Emirát Fujairah leží na druhé straně poloostrovního výběžku (na té, která je omývána Ománským zálivem) a tak budete cestou tam muset překonat poušť, což je pro našince asi nejexotičtější zážitek. Je to sice krása nesmírná a do jisté míry poetická, ale přesto se neubráníte pocitu vděčnosti, že to praotec Čech kdysi zapíchnul v Polabí.

Jako cestovní prostředek můžete použít buď tradiční velbloudy a nebo modernější přibližovadlo, které má velbloudy bezpečně schované pod kapotou. Mimochodem drandění po poušti na podhuštěných pneumatikách je oblíbenou kratochvílí místní zlaté mládeže. A také turistickým lákadlem - i když musím přiznat, že mně připadlo podstatně zábavnější sjíždět strmé duny na starém surfařském prknu.

Fujairah (Fudžajra) nemá prakticky žádnou ropu a tak patří k těm chudším emirátům.  Naleznete zde ovšem nejstarší mešitu v Emirátech - Al Bidyah. Protože je vystavěna z kamene a bláta, její stáří se nedá přesně zjistit, ale většina expertů se shoduje, že byla postavena někdy ve 14. století.

A to je pro dnešek vše.

Všechny fotky z Emirátů