Vánoční cukroví s gramatickými oříšky

K činnostem v nichž se plácám jako kapr ve vypuštěné vaně patří kuchtění všeho druhu. Kdykoliv se o něco v tomto oboru pokusím, moje kuchyň vypadá jako po explozi vorvaně a neuspokojený žaludek pěje dlouho do noci tklivé protest-songy. Zkrátka pokud se to vaří, smaží, peče, udí, flambuje, griluje, frituje, dusí nebo nadívá, je to pro mě zaručeně španělská vesnice. Tím spíš jedná-li se o něco sladkého. Asi před deseti lety mě jedna rodina ve Virginii pozvala na svátek díkuvzdání (Thanksgiving) na večeři a jen tak mezi řečí mi paní domu naznačila, že by bylo dobré kdybych jako zákusek připravil nějakou českou specialitu. Než se mi podařilo sesmolit v angličtině alespoň trochu uvěřitelnou výmluvu, slova se chopil můj konverzační autopilot a s nonšalancí protřelého matadora svolil k přidružené výrobě buchtovin: "Sure, no problem". Já osobně jsem se v té chvíli cítil jako sněhulák jenž si právě zakoupil permanentku do sauny.

S nožem na krční tepně jsem zmobilizoval jednu místní Češku a dohodli jsme se, že den před večeří upečeme "babiččinu bábovku". Zachránkyně se dostavila na místo činu vyzbrojena podrobným receptem a jakýmsi ďábelským mechanismem, který vypadal jako přenosná mlátička na obilí. Asi na dvě hodiny jsme se pohroužili do provádění různých bizarních úkonů jako je oddělování bílku od žloutku, sypání něčeho do něčeho úplně jiného, kroužení kvedlačkou podél obvodu mísy a přicmrndávání mléka. Povedlo se mi při tom zapatlat nejen sebe, ale i strop kuchyně a vnitřek elektrických hodin. Nicméně musím říci, že v krémovém skupenství byla vznikající bábovka překvapivě chutná a s odstupem času si myslím, že kdybych na večeři donesl pouze toto sladké krémotěsto, byl by to možná hit večera a dobrá záminka k mému povýšení do hodnosti podkuchtíka.

Bohužel jsme se nějak přepočítali při převádění tepelného výkonu její trouby na moji a výslednou přičmoudlinu jsme museli po vytažení trochu oškrabat. Jako brambory. Ta nebohá rodina ve Williamsburgu si asi dodnes myslí, že Češi jsou národem požíračů ocelářské strusky. No a od té doby se plotně, troubě i sporáku vyhýbám uctivým obloukem. Pouze s mikrovlnkou udržuji jakž takž pracovní vztah. Ale vykáme si.

Čas předvánoční je pro nekuchaře mého formátu hotovým martýriem. Jako by celou planetu zachvátil cukrářský virus. Všichni si zasvěceně vyměňují nejnovější poznatky z válení těst pojmenovaných po zapadlých rakouských městysech. Znalosti klasifikace oříšků a jejich tepelně fyzikálních vlastností nabývají tak důvěrných rozměrů, že by české kuchařstvo v oříškovém AZ-kvízu porazilo i spojený tým veverek z lesa Řáholce. Až si někdy myslím, že bez vlastního receptu na vánoční cukroví mě svatý Petr vůbec nevpustí na území Království nebeského. Co s tím? Přece se nebudu smažit v pekle. Vždyť já bych ani nevěděl jakým se mám pocákat olejem. A protože orgánem zodpovědným za hodnocení cukroví je jazyk, rozhodl jsem se, že se vykoupím receptem na cukroví jazykové. Mám s češtinou pár nevyřízených účtů ještě ze základní školy, tak se to hodí.

A budu psát s kopce, takže z cesty! Vlastně moment, jako samozvaný blanický rytíř bych mohl klidně psát i z kopce. A vy byste si taky mohli dupnout, že se pohybujete po povrchu zemském a uhnete tedy raději s cesty. Nejste přece žádný krtkové abyste se drápali z cesty. Nota bene když ji budete muset sdílet s koněma. Teda s koňma. Ne, už vím - s koňmi. Nebo s koni? Jako s muži? ... hmmm ... ještě aby to tak bylo s koňmama ...

Dobrý, oříšků je dost. Teď ještě špetku gramatiky.

1. kdo co: pekáč
2. bez koho bez čeho: bez bázně a hany
3. komu čemu: mlsným jazýčkům
4. koho co: vanilková plusquamperfekta
5. voláme: už je to upečený?
6. o kom o čem: o rozinkách
7. s kým s čím: s Vitanou

A nyčko si navlečeme kuchařské tričko.

Pekáč nejprve vymažeme sádlem (nebo klávesou "delete") a nasypeme do něj zhruba 17 kilo na jemno nastrouhaných Pravidel jazyka českého. Do takto připraveného lavinového pole vsadíme poznatky ze školních škamen a čekáme co z nich vyroste. Po dvou až třech dnech, kdy papírové piliny již začínají trochu firnovatět, přisypeme něco málo drcených souvětí, přidáme jednu až dvě snítky ze syntaktického stromu, dále dvacet deka souhlásek úžinových a nakonec pět plátků nakládaného tvarosloví. Neohebné jazykové tvary pochopitelně nejdřív položíme na kuchyňské prkénko a chvilku do nich soustředeně mlátíme paličkou nebo encyklopedickým slovníkem. V nižších cenových skupinách možno i podpatkem. Vznikající těsto podléváme podle potřeby vývarem z volského jazyka - to je tip od šéfkuchaře ze Strakovy akademie. Pečeme tak dlouho dokud nám to požární hlásič toleruje a teprve když vřeštivé pípání přiměje souseda zazvonit podruhé, pekáč vytáhneme z trouby, vyklopíme ho do hlubokého talíře a potěšíme se pohledem na mé oblíbené vánoční cukroví: jazykový škvarek. Na závěr přizdobíme příkladem příčestí přítomného a podáváme s omluvným úsměvem.

A je to. Duše nekuchařova je spasena. Tedy pokud se najde odvážlivec, který to spase. Takže lžičku do ruky a pustíme se do toho.

Mimochodem, "pustíme se do toho" je jeden z mých oblíbených českých výrazů. Krásně voní akčním napětím, ba přímo dobrodružstvím. Kdykoliv tuhle kouzelnou formulku někdo pronese, představím si scénku jako vystřiženou z Pána prstenů. Polorozbořený hrad vysoko v horách, ze zdi trčí silný trám a na něm zavěšeni kymácí se neohrožení obránci dobra: rytíř Aragorn, elf Legolas a trpaslík Gimli. Několik metrů pod nimi se rojí Orkové, vlkodlaci, zdivočelí skřeti a jiní běsi.  Situace se zdá být bezvýchodnou. Nohy protagonistů se třepotají ve vzduchu, jazyky olizují popraskané rty a prsty z posledních sil křečovitě svírají dřevěný hranol. Už se dlouho neudrží. Ryk zezdola sílí. Příšery cení své krvavé zuby a zuřivě máchají meči a sudlicemi. Naši hrdinové si vymění pevné pohledy. Aragorn je pohotově shrne do jediné věty: "Chlapi, pustíme se do toho."