Hrexit je na spadnutí

Hradečáci a Hradečačky, sedláci z malebného Podkrkonoší, vodáci křtění Labem i Orlicí: obracím se na Vás v této dějinné chvíli, abyste dobře zvážili svůj hlas v zítřejším referendu o setrvání našeho kraje v České republice.

Protože se pravděpodobně chystáte nakrájet šnytlík do nedělní polévky, nebudu vás dlouho zdržovat a jen stručně nastíním některé stěžejní body našeho programu na postupné administrativní oddělení Královéhradeckého kraje od Bohémské Unie a jeho postupnou přeměnu na samostatné Hradecké Velkocísařství. Ať se pragohujeři chytnou za nos!

V první řadě stojí pojem občanské suverenity. Pohůnkové koaliční vlády dnem i nocí spoutávají náš kraj nepřehlednou pavučinou příkazů, zákazů, odvolání, směrnic, kvót a protichůdných ustanovení. Přitom mnozí náměstci viděli Babiččino údolí naposledy na školním výletě v osmé třídě. Je zcela nepřípustné, aby o minimálním počtu mušliček na pánských záchodcích v Dobrušce rozhodoval nějaký byrokrat na Malé Straně. Stejně tak je tloušťka skořicového poprašku na krupicové kaši kdekoliv v Dolním Pometují jen a jen v kompetenci místních hostinských a nikdy by se neměla stát objektem zájmu "Státní komise pro homogenizaci salátů, kaší a vývarů" se sídlem v Praze-Hlubočepích. Plíživá buzerace občanů není posláním státu.

Ve druhé řadě nalézáme ochranu pracovního trhu před krajánky z ostatních regionů. Naše skrytá kamera, nenápadně umístěná v prodejně elektrospotřebičů na Gočárově třídě v Hradci Králové, zjistila, že pomocného skladníka v této provozovně dělá již přes půl roku nepřihlášený občan původem z Kobylis (mimochodem, za tuto neohroženou reportáž získala naše agentura loňskou Cenu Egona Erwina Kische v oboru "investigativní žurnalistika"). Z následné sociologické analýzy jasně vyplývá, že kvalitní pracovní místa v samotném krajském městě se stávají kořistí různých přistěhovalců a převaděčských mafií z Polabí i z Povltaví a rodilí Hradečáci pak přirozeně ostrouhají mrkvičku. A někdy i tu strouhají nádeníci z Tachovska. Pragocentrická perspektiva Hradu neumožňuje objektivní pohled na pracovní trh a pouze důsledná kontrola imigrace může zabránit tomu, aby se z Hradecka nestala vyhledávaná náplavová oblast. I proto se na příští rok plánuje otevření nových hraničních přechodů v Libčanech, v Borohrádku a v Nové Pace - vše s moderními turnikety a detektory pracovních rukavic.

Ve třetí řadě musím zmínit problém kulturní kompatibility. Statistiky jednoznačně ukazují, že v posledních letech stoupá počet běženců z jižnějších končin, kteří si s sebou přinášejí kontroverzní pardubickou víru. Tito novodobí nomádi neváhají na vratkých kocábkách přeplavat celý Opatovický písák a nebo se vydat do Hradce pěšky tzv. "Bohdanečskou cestou", přes Dolany, Osice a Praskačku. V Třebši pak zakládají pardubičácká ghetta, odmítají konzumovat hradecký perník a prosazují zhýralý způsob života podle vzoru svého milovaného proroka - Smila Flašky. Jeden radikální Pardubista dokonce letos na jaře posprejoval sochu dlouholetého hradeckého starosty Františka Ulricha a ještě mu na hlavu nasadil zlatou přilbu. Dodatečná chemická zkouška také prokázala, že měl v brašničce stopové množství Semtexu. Tento podlý čin pochopitelně vzedmul vlnu spravedlivé nevole. Hradecká civilizace, odjakživa pevně ukotvená v idejích hradečanství a králeismu, není slučitelná s destruktivním myšlenkovým potenciálem pardubáctví.  Nemluvě o tom, že uctívat půlku koně namísto královského lva se slušným občanům bytostně příčí.

Ve čtvrté řadě nenápadně vyklusává otázka fotbalové reprezentace východních Čech. Je veřejným tajemstvím, že hradecký celek se těší trvalé nepřízni českých rozhodčích a již několik desetiletí potupně pendluje mezi první a druhou ligou. Námitka, že hradecký fotbalový stadion je - stejně jako Hrexit - na spadnutí, zde neobstojí. To je pomluva štvavé vysílačky "the Voice of Pardubice". Naopak, urbanistická komise UNESCO se minulý měsíc na zasedání v New Yorku usnesla, že Malšovický všesportovní areál bude po boku Velké čínské zdi a Egyptských pyramid zařazen na seznam chráněných stavebních památek starověku. Můžeme tedy doufat, že po založení samostatné východočeské ligy se klubu FC HK dostane dlouho odpíraného uznání. A kdo ví -  třeba si v konkurenci dravých týmů z Jaroměře, Broumova a Týniště nad Orlicí konečně vykope i pozvánku do předkola Ligy mistrů.

V neposlední řadě (i když opticky v poslední) mi dovolte vyslovit přání, aby byl Hrexit jen prvním kamínkem nastupujícího dominového efektu, ve kterém se za svá práva postaví i Liberecko, Plzeňsko, Ostravsko a další kraje. A dá-li Bůh, tož i pod Špilberkem se nějaký ten Brexit uchytne. V matičce Praze jim pak možná konečně dojde, že sebestřednější pupek sám bez těla nic nezmůže.

Loučím se tedy zvoláním: "Nepražáci všech krajů, spojte se!"

(za správnost všech údajů ručí Agentura Střelená Kachna)