Ani straky si nedovolily zrušit Zlatého Gotta!

Pokud zrovna nežijete v korunách stromů, možná vám uniklo, že mezi českými slavíky to vře. Jejich oblíbená zpěvácká soutěž měla po mnoha desetiletích úspěšné existence na kahánku. A opeření pěvci z toho byli doslova na větvi.

"Chtějí nám zakázat Zlatého Gotta", hulákal už od trnek slavík Trylek a hlas mu samým rozhořčením přeskakoval mezi sopránem a Sparťanem.

"Tfujík", odplivla si jemně slavice Trylková a opřela koště o rantl hnízda. "Tohle by si teda netroufnuly ani straky. Ty tu sice rozkradly půlku háječku, ale na Zlatýho Gotta by nám nikdy nesáhly."

Zazobaný soused Hrdýlko se snesl na kámen a rozšafně zatřepetal křídly: "Já Vám řeknu, co v tom vězí. Může za to orel Ortel. Dyk už v minulým ročníku byl málem první. Ale víte co? Já mu fandím. On sice ten hlas nemá kór medovej, to ne, ale zasejc nám sem díky němu nelítaj žádný cizokrajný cvrliky. To by taky hrálo, aby nám Českýho Gotta vyfouknul nějakej papoušek nebo nedejkarle Agapornis etiopský. Šak by je orel hnal přes celou Šumavu - jen by zobák otevřeli."

"Voni už nevědí roupama co by", přizvukovala mu paní Trylková. "Já se zrovna vrátila z Bruselu ze sjezdu zpěvavých lejsků a málem nám tam každýmu nadělili 50 kukaččích vajec. Jen si to považte, sousede. Z každýho bude kukačka, která naklade dalších 50 vajec. Ale já jim načechrala ofinu jak špačkům na třešních. Život není žádný peříčko, holenkové!".

"Svět se v kloaku obrací", zašvitořil účastně soused a nenápadně si naložil plnou dávku z mísy ptačího zobu.

"No dobře, tak nám z ankety vyštípali orla - budiž. Ale v tom případě budu trvat na tom, aby v tomto ročníku Zlatýho Gotta soutěžili pouze slavíci", vložil se do věci pan Trylek a furiantsky si dupnul běhákem. "A nebojte se, že bych to neprosadil. Znám se osobně s šéfem čapího hnízda."

++++++++

A tak se i stalo.

Finálová Galashow se pro zvýšený zájem místního ptactva musela přesunout na fotbalový stadion Viktorie Plzeň, zcela v duchu cimrmanovského hesla Sport-Umění-Peří. A světe div se - všechny hlavní trofeje si zde vytrylkovali slavíci.

Ale slavíci z Madridu.

Nejvyšší ocenění získal nenápadný střízlík Modrič s písní "Až kukačka zakuká, pojedeme na Luka". Stříbrného Gotta si - i přes mírnou virózu - odvezl slavík Benzema a bronz si v tuhém klání vyzpíval další španělský ptáček, Casemiro Žbiro, který si ovšem po závěrečném hvizdu sportovně vyměnil peří s drozdem Petrželou.

"Tu Evropskou Unii nám byl čert dlužen - našinec už si ani neťukne", zahromoval ještě před skončením televizního přenosu slavík Slavíček a otevřel ledničku, aby si načnul konzervu nakládaných komárů.

"Je to cinknutý - beztak ty rychlý křídla nakoupili načerno někde v Brazílii", durdila se sýkora Kopačka a uraženě slétla z vrby na čínský ibišek.

A kdesi nad nimi, vysoko nad běžnou letovou hladinou skřivánků, na malém obláčku ztraceném v bělavém oparu, usmíval se božský Waldemar, spokojeně ladil své ohrané banjo a pod vousy si šibalsky pobrukoval: "Nebe je modrý a zlatý..."

+++++++++

(za faktickou správnost výše uvedeného ručí Agentura střelená kachna)