Prohlásil nekompromisně kolega, kterého jsem náhodou potkal při obědě. A začal vykládat, jak si pořídil psa strašně vzácného plemene. Aristokrata s předlouhým jménem a ještě delším rodokmenem, kterého mu všichni závidí.
Když jsem se vrátil z oběda, položil jsem si otázku, jestli je lepší vzít si kočku z ulice, z útulku nebo od chovatele. Za svůj kočkařský život jsem už vyzkoušel všechny možnosti. První byla mourovatá Madlenka, kterou jsem si na rodičích vyprosil ve svých patnácti létech. Sousedé ji našli jako odložené maličké kotě na ulici v dešti v parku pod lavičkou. Měli ji dva dny, a když zjistili, že jejich malé dítě používá její tlapku jako dudlík, tak Madlenka putovala k nám. A já jsem z ní coby správný puberťák vychoval sice mazlivku, ale zároveň divokou lovkyni, která se později v dospělosti nezalekla ani kuny.
Po Madlence přišel černý kocour Damián, kterého na mou prosbu přinesla manželka z útulkové umísťovací výstavy, zatímco jsem doma hlídal nemocnou dceru. Damián byl napůl mazel, napůl lovec a skokan. V mládí na chalupě nebo pak na sklonku života v Nehvizdech považoval za svou denní normu tři chycené myši.
V době Damiánova mládí jsme mu pořídili společnici Dorku, éterickou bytost tureckou van. Na jedné straně dáma, která si byla dobře vědoma svých vznešených předků a ráda to dávala najevo okolí. Na druhé straně chlupatá rozdivočelá koule v jednom klubku zápolení s Damiánem. A když došlo na myšilov, dokázala zapomenout na svůj původ a po boku svého kamaráda podnikala dobrodružné lovecké výpravy. Dorku jsme bohužel měli jen krátce, jedné temné noci přecenila své lovecké schopnosti a nedokázala přeprat automobil.
Na přelomu tisíciletí dostal Damián novou kamarádku, tříbarevnou Lindu z útulku. Nikdy v životě jsem nepoznal mírnější kočičí stvoření, než byla ona. Nelovila, nesekala drápky a člověk se o ni poškrábal pouze ve chvíli, když mu seděla na rameni, jeho vinou ztratila rovnováhu a potřebovala se zachytit. S láskou vzpomínám na chvíle absolutního zakočičení, když na mně odpočívali oba dva najednou. Jenomže kočičí život ubíhá rychleji než ten člověčí, a tak nás před několika léty opustil nejdříve Damián a po čase i Linda.
Smutno je kočkařům bez koček, vydrželi jsme to rok a fous, pak přišla na řadu Rózka se Santíkem, sourozenci mainští. Jenomže tihle dva drahouškové na svůj původ dost kašlou. Jsou rádi, že se nemusejí předvádět někde po soutěžích a po výstavách, v jednom kuse spolu dovádějí a vymýšlejí kdejaké lotroviny. Například zrovna teď Sanťas číhá ve výběhu, jestli by se tam neobjevilo něco k ulovení nebo aspoň k prohnání a Rózka po náročném dni usíná vedle mě na konferenčním stolku.
Říká se, že všechno je o konkrétních lidech. Že nezáleží na tom, zda je kdo chudý nebo bohatý, ale záleží na tom, jakou má povahu, jaký je jako člověk. A u koček je to nemlich to samé. Bez ohledu jestli pocházejí z ulice, z útulku či od chovatele mohou být mírné a klidné či divoké a nezbedné. Anebo případně jednou takové a podruhé makové, neb kočky jsou svébytné a nevyzpytatelné.
Rozhodně bych nechtěl být psem svého kolegy, se kterým jsem se potkal na obědě. Nechtěl bych být zvířetem, pořízeným pro parádu a pro chlubení. Kdybych byl v čtyřnožčí kůži, chtěl bych být bez ohledu na šlechtický či plebejský původ zvířetem, pořízeným s láskou a pro obyčejný život.
Leč dosti povídání, teď už se věnujme obrázkům z dnešní umísťovací výstavy útulkových koček, která se konala v pražských Řepích. Spousta překrásných chlupatých stvoření tam netrpělivě vyhlížela, zda si je někdo adoptuje do své rodiny.
Dočkali se?
Naštěstí se ukázalo, že Terezie, Pavlína, Natalie, Eva se Zdeňkem, Alexandra, Míša s rodiči a mnoho dalších lidí též nesdílejí názor mého kolegy a s láskou přenesou útulkovou kočku přes svůj práh. Však dobře dělají, takové zvíře jim za to bude celý svůj život vděčné a každý den je odmění svou oddaností a lumpačením. Jakožto celoživotní kočkař a snad už i napůl kocour jsem za to těmhle lidem s dobrým srdcem nesmírně vděčný.
Fotografie nezletilé osoby je publikována se souhlasem jejích rodičů.
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
