Už mi to udělali zase
Uplyne pár týdnů a oni vám to provedou znovu navzdory opakovaným příslibům polepšení. I když, pravda, někdy se ani s těmi sliby moc neobtěžují.
Můj dvounohý personál mě v pátek opět opustil a vydal se za svými mladými. Podobně jako minule, i tentokrát mi hodili na krk sousedku, abych se o ni starala, vykřikovali nějaké nesmyslné „na Plzeň, Vávro, na Plzeň“ a zmizeli. Když se včera večer objevili, tak jsem svému asistentovi kromě pořádného vymňoukání zase zabavila fotky. Teď na ně prásknu, oč všechno mě připravili, když mě odmítli vzít s sebou.
Hospoda. No pochopitelně, na to je užije. Dokonce ve mlýně, tam se má přece mlít obilí a ne popíjet tu jejich zrzavou tekutinu, kterou si nemohou vynachválit.
Za hospodou nějaký stroj. Hm, pěkný, ale nic pro mě, raději běhám po svých.
A už jsme u toho. Ten můj asistent tvrdí, že tohle „pole dance“ je náročné cvičení, které snad dokonce má být zařazené na člověčí olympiádu. Jenomže já v tom nevidím nic jiného, než hrozně nešikovné šplhání a lezení po něčem nahoru. A navíc tak nekvalitní fotky.
Tak zaprvé, když po něčem chcete vylézt, musíte si vybrat nějaký šikovný strom. Nic takhle směšně úzkého, měl by být pořádně široký, abyste ho mohli pěkně obejmout. A hlavně nesmí být hladký jako tady tohle. Musí mít kůru, do které zaseknete své drápky, jinak spadnete dolů. A za druhé, na strom se leze zásadně hlavičkou nahoru. Hlavičkou dolů můžete pouze v případech, když se z nepříliš velké výšky vracíte na zem. Kousíček jakoby seběhnete po kmeni, pak se mocně odrazíte a hezky bezpečně přistanete na všech čtyřech. Navíc k tomu vůbec nepotřebujete žádné diváky, ti jsou vám k ničemu.
Další chyba, když už na něco lezete, máte to dělat postupně po jednom. Respektive po jedné, nikdy ne takhle těsně nad sebou. Představte si, že by ta nahoře neudržela rovnováhu a spadla. Tu dvounohou kočku pod sebou by strhla a společně by zavalily tu třetí dole. Ale budiž, abych nebyla nespravedlivá, ať si každý leze, po čem chce a jak chce, když ho to baví. Asi to bude dost dřina, lézt takhovýmhle nekočičím způsobem.
Elinku, zrzavomouru v kocouřím převleku už možná znáte. Ti mladí dvounožci z Plzně jí dělají personál a ona jim zato dovolí bydlet v jejím bytě. Na jednom fousku má náznak černé, takových drobných místeček by se na ní dalo najít víc, takže je vlastně tříbarevná. Jinak by musela být opravdu kocourem.
Vidíte ty nohy? Patří mému asistentovi a to místo na jeho klíně je tedy moje. Správně bych se měla zlobit, ale Elinka je moje kamarádka, tak jí ho půjčím. Ale jen na chviličku.
Ať už jsou dvounožci jakkoli nešikovní, jedna věc se mi na nich líbí. Dokážou se bavit. Sejdou se někde třeba u rybníka (tohle je jeden ze soustavy boleveckých), uloví si tam jídlo a pustí se do hodování. Jenom ten meloun bych asi vynechala.
Vezmou svá lidská koťata, aby si též přišla na své a postarají se jim o zábavu.
Navíc tam mají i rámusivý program. Tenhle druh hudby má můj dvounohý asistent rád, poslouchá ho už od svého kotětství. Ti chlapíci prý mají, jak říká, „pěkně nabroušené kytary.“ Sice se asi plete, protože správně se brousí jen drápky, ale já mu to nebudu vymňoukávat, když se mu to líbí.
Že jsem si to nemyslela, zase ta jejich do nebe velebená hořká zrzavá voda. Bůh ví, kolik jí za ten víkend vypili, radši se jich ani nebudu ptát.
Včera nechali město městem a vyrazili do přírody. Tedy, mňouknu vám, tohle je docela fešák, kdybych byla fenkou, tak nevím, nevím...
K těmhle obrázkům vám toho bohužel moc nenamňoukám. Koně jsou sice krásní, ale na můj vkus moc velcí a já mám před nimi pořádný respekt.
A krmí se trávou. Dobrá, sama si do ní občas kousnu, ale jen když si potřebuji pročistit žaludek. Jenže oni ji jedí pořád, dokážete to pochopit?
Zbytek pradávného hradu Krašov z člověčího třináctého století. Je to divný zvyk číslovat si roky a dny, mě by nikdy nic takového nenapadlo. Nám kočkám stačí střídání světla a tmy, horka a zimy. Mňoukám si, že ti dvounožci musí mít pořádně složitý život, když to potřebují mít takhle seřazené a pojmenované.
Ale v jednom je chápu. Mají důležitou a oblíbenou píseň, ve které se zpívá o krásné české zemi, jejich domově. Já jsem jen obyčejná kočka, ale při pohledu na tenhle kraj bych si ji ráda zazpívala také. Vždyť je i mým domovem.
Vše hezké jednou končí. Skončil i výlet mého personálu a zas je mám zpátky tady doma. Když o tom tak přemýšlím, napříště už jim to nebudu vyčítat. Jenom ty obrázky jim zase seberu, abych na těch krásných místech mohla být aspoň v myšlenkách s nimi.
Jan Pražák
Jak malá holka vychovávala cizince v restauraci
„Promiň, vím, že jsme se dlouho neviděli, ale do cukrárny na kafe s větrníkem s tebou teď nemůžu. Mám doma na návštěvě sestřenici s vnučkou a nestíhám,“ odmítla Maruška mé pozvání na naše klasické příjemné popracovní posezení.
Jan Pražák
Úskalí živočišných biopotravin
„Tyhle jogurty jsou bio, ty si koupím a pro manžela je vezmu taky. Jsou lepší, protože v sobě nemají žádnou škodlivou chemii. Věrko, ty si je nevezmeš?“ Optala se vemlouvavě postarší kudrnatá černovláska své kamarádky.
Jan Pražák
Věrná až za hrob?
Celé to strastiplné období začalo v jaře před pěti léty, když Zdeňkovi diagnostikovali zhoubný nádor v pokročilém stádiu. Spokojený život celé rodiny se tehdy ze dne na den zhroutil a změnil v čekání na zázrak.
Jan Pražák
Arture, ty rošťáku, ty se mi snad zdáš!
Nebudu ten šumavský penzion jmenovat, sice by si to zasloužil, ale reklama zde není povolená. Řeknu jen, že šlo o rodinný podnik nedaleko Kašperských hor, ve kterém jsme se stavili loňského podzimu na pár dní v rámci dovolené.
Jan Pražák
Intrikánka
„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se mě nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
- Počet článků 2131
- Celková karma 29,92
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.