Hokejová olympijská premiéra se našim borcům moc nevydařila. Ale to se stává, turnaj je na samém začátku a nezbývá než doufat, že příště bude líp. Však také poženeme kluky svými palci a hlasivkami vpřed, jak jen dokážeme.
Ke konci zápasu došlo k jedné situaci, která sice z pohledu hokeje nemusí být příliš významná, avšak má i trochu jiný rozměr. Jeden švédský hráč, jehož jméno mi vypadlo, udělal chybu při vhazování. Rozhodčí písknul, aby se buli mohlo zopakovat a po krátké poradě nechal posunout čas o dvě vteřiny zpátky. Na vlastní zápas to sice nemělo žádný vliv, ale přivedlo mě to k malému zamyšlení.
Dovedete si představit, že pokud by člověk udělal nějakou chybu, mohl by být sám sobě arbitrem, „písknout“ a couvnout v čase o pár vteřin? Mnohdy by mu i kratičký okamžik postačil k tomu, aby vymazal svůj čin, kterým si pokazí svou budoucnost na časový úsek nesrovnatelně delší. Na dny, roky, třeba i na celý zbytek života.
Člověk není svatý a klidně se mu může stát, že v rozčilení řekne pár slov, jimiž někoho urazí nebo někomu ublíží. Přitom okamžitě po jejich vyřčení si uvědomí, jak byla jeho větička bláhová, jak poškodila někoho jemu blízkého, případně jeho samotného. Bleskurychlé „písknutí“ a návrat o pár vteřin zpátky by byl v ten moment k nezaplacení a celou tu nešťastnou lapálii by odvolal.
Ještě daleko významnější by taková možnost byla například za volantem. Kratičká nepozornost, podcenění situace, chyba někoho jiného, riskantní manévr. To je jen několik z mnoha důvodů, vedoucích k dopravním nehodám, o jejichž následcích všichni dobře víme. Jeden příklad za všechny. Vyřítil se nám neočekávaně mimo přechod před auto člověk, neubrzdili jsme to a smetli ho? Vážné zranění, důsledky zdravotní a právní. Výčitky svědomí a nezodpovězená otázka: „Nedalo se tomu přece jen nějak zabránit?“ Dalo by se. Postačilo by, kdyby i v životě platilo to hokejové pravidlo možnosti posunu času o pár vteřin zpátky.
Jenomže život není hokej, a tak člověku nezbývá nic jiného, než spoléhat se sám na sebe. Být dostatečné opatrný ve všemožných životních situacích a snažit se vyvarovat unáhlených slov a činů, které mohou mít nevratné následky. A také předvídat, že lidé v našem okolí mohou občas udělat něco, co bychom od nich nikdy nečekali.
