Taky živíte svého důchodce?

Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.

Bylo ráno všedního dne a já se cestou do práce právě v jedné takové trafice zastavil, abych si koupil banánek v čokoládě za účelem nastartování mozkových závitů. U pultu byla drobná fronta, přede mnou stáli dva spěchající mladí pánové a před nimi usmívající se stará šedovlasá babča. Ta měla v rukou plyšového medvěda, kterého si před chvilkou vybrala v jednom ze samoobslužných regálů, a teď se ho chystala zaplatit kartou.

„V klidu, paní, zkuste to ještě jednou,“ uklidňovala babču prodavačka, když karta napoprvé nezabrala.

Stará paní lehce znervózněla a pravila: „Vždyť já tam mám peněz dost, tenhle méďa je dárek pro pravnuka k narozeninám a mrzelo by mě, kdybych mu ho nemohla koupit.“

„Zapráskaný (ve skutečnosti nepublikovatelný vulgarizmus) důchodci houby (další vulgarizmus) dělaj a nevěděj co s penězma, protože my je živíme,“ utrousil jeden z mladých pánů svému kolegovi. Babča to zaslechla a přestala se usmívat.

„Už se to chytá, ještě budete muset zadat PIN, protože to stojí víc než pětistovku,“ povzbudila prodavačka stařenku.

„Ježíšmarjá, snad jsem to číslo nezapomněla, to by mi bylo opravdu moc líto,“ povzdechla si babča, znervózněla ještě o krapet víc a zamyslela se nad svým PINem.

„Jo! A ještě k tomu zdržujou. Takovou drahou kravinu kupuje, možná zrovna tuhle živím já, sakra. Bejt na mně, klidně bych jim ty důchody sebral.“

Stařence se roztřásly ruce a celá se nahrbila, jakoby stáhla sama do sebe. Nicméně na PIN si naštěstí konečně vzpomněla a platební transakce mohla být zdárně dokončena. Načež babča sebrala medvěda, otočila se na podpatku a pelášila pryč tak rychle, jak jen jí to její věk dovoloval.

„Tohle je úplně špatně,“ blesklo mi hlavou. Nedalo mi to, vyrazil jsem za babčou a jen tak na půl ucha jsem zaslechl, jak si ti dva kritičtí mladí pánové kupují po placatce tuzemáku. Nu, možná též potřebovali nastartovat mozkové závity, každý na to holt máme jinou metodu.

Starou dámu jsem dohonil těsně nad jezdícími schody do metra, pozdravil a snažil se ji uklidnit slovy, že ti dva neomalenci z trafiky rozhodně neměli pravdu.

„Já vím, však se mi to nestalo poprvé,“ otočila se na mě. Sice se usmála, ale v jejích očích se zablýskl smutný podtón. Pak dodala: „Však oni taky jednou zestárnou. Děkuju vám, ale teď už musím, budu malého hlídat a vnučka na mě čeká, aby mohla do práce.“

Popřáli jsme si hezký den, rozloučili se, babču odvezly schody dolů a já to otočil zpátky do trafiky. Nejen pro banánek v čokoládě, ale též s úmyslem vysvětlit těm dvěma nedovtipům, co je to vlastně starobní důchod a že nejde o žádné živení seniorů mladšími generacemi. Jenže jsem měl smůlu, oni už tam nebyli, a tak mě nenapadlo nic lepšího, než o tom teď tady povyprávět všem, kteří smýšlejí stejným způsobem. Ale nečekejte ode mě, že vám tu budu recitovat zákonnou definici starobního důchodu, tu si přece můžete najít sami.

***

Takže vážení mladí, co pohrdáte důchodci a nejradši byste je viděli ožebračené, ne-li rovnou pod drnem, začnu pár otázkami. Platíte našemu státu daně? Odkdy? A dokdy?

Samozřejmě, že platíte. A nejen daně, připočtěte si k nim různé poplatky a podobné vymyšlenosti, kterými plníte státní kasu. Už jen tím nákupem placatky tvrdého v trafice platíte daň hned dvojí, DPH a spotřební. Vyděláte peníz, platíte daň z příjmu. Vyrazíte na dálnici, platíte známku. Když máte tu kliku, že vlastníte nemovitost, platíte další daň. Nebudu to všechno vyjmenovávat, to bychom tu strávili věčnost.

Odkdy platíte daně? No přece od té chvíle, kdy jste začali mít nějaké příjmy, do té doby to za vás museli cálovat vaši rodičové, pak už to máte napořád. Až do smrti. Mám-li to trochu odlehčit cynickým humorem, tak najdou se mezi námi i tací, kteří platí daň i po svém odchodu na onen svět. Blbost, říkáte? Ale kdepak, stačí, abyste byli zodpovědní a předem dali svým potomkům peníze na své pohřebné, to se totiž též neobejde bez zdanění, abyste věděli, milánkové.

Nemám chuť ani sílu pokoušet se spočítat, kolik jsem třeba já dodneška zaplatil státu na daních. Vím jen, že den daňové svobody loni připadl na 13. června. Co to znamená? Zjednodušeně řečeno to, že skoro půl roku jste dělali na daně a poplatky, a teprve potom na sebe.

Možná si teď říkáte, že tady celou donu plácám cosi o daních, a kladete si otázku, jak to vlastně souvisí se starobními důchody. Jednoduše, chvilku počkejte, uvaříme si guláš.

Nakrájejte si na kostičky cifru, kolik takový člověk, jako byla například ta stará, řekněme osmdesátiletá babka s plyšovým medvědem, mohla asi tak za svůj život zaplatit na daních.

Okořeňte to inflací od doby, co poprvé zaplatila nějakou daň až po DPH za toho dnešního medvěda. Jinak řečeno srovnejte průměrný plat a jeho kupní sílu někdy před pětašedesáti léty a teď.

Uválejte a nechtě vykynout těsto z jejího do dnešních dnů vyplaceného starobního důchodu.

Po vykynutí vmíchejte do těsta opět co jiného než inflaci za dobu jeho vyplácení.

Teď to všechno uvařte, poduste do měkka, naservírujte na sváteční talíře a na závěr si nezapomeňte porovnat, kolik peněz celkem zaplatila na daních a kolik dostala jako důchod, dobrou chuť.

Co jste to tedy vlastně uvařili? Chuť guláše je zcela jednoznačná: Starobní důchod není nic jiného než taková drobná almužna, pomocí níž stát vrací seniorům nevelká procenta z daní, které do něj za celý život nacpali a ještě nacpou. Stačí vám to, vy dva mladí pánové, kteří jste se tak ošklivě naváželi do staré babky, kupující plyšového medvěda svému pravnukovi v trafice s rozšířeným sortimentem? Stačí to i vám, kteří smýšlíte podobně jako oni a tvrdíte, že na vás důchodci parazitují? Jestli vám ten guláš zhořkl v ústech, tak je mi líto, ale vězte, že to byl účel, aby se vám trochu rozsvítilo v kebulích.

***

Vám všem ostatním se omlouvám, že jsem si dneska trochu víc zostra pohrál se slovy, než je mým zvykem, ale já se té staré dámy zastat prostě musel.

PS apriori před diskusí: Jsem si dobře vědom, že starobní důchody tvoří velikou zátěž pro státní rozpočet, avšak tato problematika není předmětem tohoto článku.