Šli domů nad ránem a kromě mládí je notně hřál i alkohol. Hodiny na nároží ukazovaly čtvrtou a ti dva se rozhodli, že si svou cestu okrášlí veselým zpěvem. Co na tom, vždyť trocha opileckého hulákání nikomu neuškodí.
Jenomže co to? Snad to bylo tím mihotavým světlem pouličních lamp, snad chvilkovým přeludem, způsobeným oslněním od projíždějícího automobilu. Najednou měli dojem, že ta černá popelnice u stromu se jim posmívá. Jakoby na ně pootevřela svou špinavou plastovou tlamu a vmetla jim do tváří potupný smradlavý úsměšek.
„No tak to teda ne, ty jedna potvoro špatná!“ Okřikl tu drzou nádobu na odpad první. „Však my ti ukážeme, kdo je tady pánem!“ Přidal se druhý. A srazil ji k zemi mocným kopancem, až bezmocně zarachotila víkem a v panice vyvrhla svůj obsah na chodník.
Možná však světlo od kandelábrů bylo opravdu mihotavé nebo ten reflektorový přelud pokračoval dál. Mladíčci najednou nabyli dojmu, že se všechny popelnice v okolí chystají bránit svou černou kolegyni. Žlutá tam na rohu, výhrůžně zarachotila směsicí zmuchlaných PET lahví, modrá jim ve větru vmetla do tváře čerstvý bulvární plátek a hnědá na ně dokonce ostře zasmrděla bramborovou hnilobou.
Strhl se lítý boj, který naši dva udatní hrdinové nakonec vyhráli na celé čáře. Kolbiště zůstalo poseté spoustou zporážených popelnic všech možných barev a nepředstavitelným bordelem odpadků.
„Tak ještě fotku, woe a vypadnem,“ zavelel první a symbolicky umístil jednu nohu na tu ležící černou, která to celé prve začala. Druhý se ho chystal zvěčnit mobilem, aby měli památku na slavné vítězství...
Závěr příběhu našich hrdinů se však vyvinul zcela překvapivě. Na bojišti, tedy na plzeňské Klatovské třídě se toho osudného včerejšího velkopátečního brzkého rána z ničeho nic objevilo auto s modrým majákem. Dojelo až k těm dvěma mladíkům a vystoupivší policisté jim za žádnou cenu nechtěli uvěřit, že nešlo o vandalské řádění, nýbrž o spravedlivý obranný boj.
Muži zákona byli ve své nespravedlivosti dokonce tak krutí, že donutili nebohé mladíčky všechen ten nepořádek po sobě uklidit, nádoby na odpad naplnit původním obsahem a postavit je zpět na svá místa. Dlužno však podotknout, že když je viděli tak tvrdě, neúnavně a bez nároku na zaslouženou odměnu pracovat, trochu se jim jich zželelo a jejich policejní srdce se maličko obměkčila.
Muži zákona vytáhli svítilny a poctivým pracantům posvítili, aby si nekazili oči v tom mihotavém světle pouličních lamp. Navíc přibrzdili dopravu, aby je ochránili od případných dalších přeludů, způsobených reflektory projíždějících vozidel.
PS: Informace jsem čerpal ze skutečné události, popsané zde. Naivně mě napadlo, že kdyby byla vůle a možnost řešit všechny vandalské činy tímto způsobem, ubyla by fůra nepořádku kolem nás a předešlo by se spoustě zbytečných starostí a finančních výdajů. Jenomže to bychom se už dostali z reality někam do říše snů.
