V souvislosti s volbami na Slovensku se zde vyrojila celá řada stesků po prezidentce ženě. Jakože by to bylo krásné a bezvadné, daleko lepší, než když nám prezidentují samí chlapi. Opravdu?
No, nejdřív si udělejme trochu jasno. Od vzniku Československa se nám tu vystřídala už pěkná řádka hlav státu, vždy šlo o samé muže, po ženě ani památka. Byli různí od těch, na které mohl být člověk opravdu hrdý, přes lepší či horší průměr až po takové, za něž se nelze než stydět.
Teď budu mluvit za sebe, někdo mi snad dá za pravdu, ostatní to uvidí jinak. To je samozřejmě jejich právo, jen doufám, že se mi obě skupiny nepoperou v diskusi. Měl-li bych vypíchnout aspoň dva prezidenty, kteří udělali pro naši zemi největší kus práce v pozitivním slova smyslu, tak pro čtenáře, kteří mě znají bych je ani jmenovat nemusel. A pro ty, co mě neznají, uvedu jména Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. Na opačném konci jsou tací, kteří než aby sloužili své vlasti a zájmům občanů, sloužili, respektive slouží buď sami sobě a svým vyvoleným nebo jakýmsi cizím mocipánům. A koho mám na mysli, to už je teď asi jasné každému. Jmenovat je nebudu, neb ten první nebyl a ten druhý není v mých očích prezidentem z hlediska morálky, ale pouze z pohledu litery zákona.
Prezidentka žena. Nu dobrá, ale musela by to být klasická žena v pravém slova smyslu a ne nějaké takové to moderní ženomužské stvoření, které se snaží ignorovat rozdíly mezi muži a ženami. Zkusme si tedy porovnat prezidenta a prezidentku z opravdu starosvětského pohledu.
Mezinárodní vztahy: Prezident se svou mužskou družinou pořádá loupeživé výpravy do jeskyní sousedních tlup za účelem přivlastnit si ulovené mamuty, pozabíjet tamní pramuže a zmocnit se tamních pražen a pradětí. Prezidentka naproti tomu zve představitelky sousedních tlup do své jeskyně na návštěvu, hostí je svou vlastní mamutí pečení, přijímá od nich dary v podobě medvědích kožešin a dlouze se s nimi pře o tom, jak co nejlépe a nejúčelněji vybavit své praobydlí.
Vnitrostátní politika: O tu se prezident příliš nestará, neb je vyčerpán řešením mezinárodních vztahů. Maximálně tak organizuje a vede lovecké výpravy, aby zajistil dostatek potravy pro svou tlupu, ale na životní úroveň a pohodlí v jeskyních a jejich nejbližším okolí už nemá čas. Prezidentka to celé řídí jinak, na lovecké výpravy má své pramužské obyvatelstvo, kterému pouze určuje, kolik potravy je třeba donést. Sama úřaduje v blízkosti své jeskyně, ne-li přímo uvnitř a svým ženským všeobjímajícím přístupem se snaží vytvořit co nejlepší a nejpříjemnější podmínky pro všechny.
Řešení sporů: Zatímco prezident upřednostňuje oštěp, pazourkovou sekeru, vlastní pěsti a obecně sílu, prezidentka klade důraz na slova, a to stylem čím víc, tím líp. Když to jde, jedná přímočaře, v opačném případě používá kliček a intrik.
Co je tedy lepší, prezident nebo prezidentka? Abychom tu neseděli do zítřka, jmenoval jsem jen pár aspektů, ve skutečnosti je problematika daleko komplexnější. Na první pohled se možná zdá, že vláda prezidentky by byla pro občany výhodnější, ale nelze se naivně domnívat, že nastíněný model by správně fungoval ve všech situacích. Ale hlavě by pro prezidentky platilo úplně to samé, co platilo a platí pro československé a následně české prezidenty, zmíněné na začátku článku, že totiž záleží především na konkrétní osobě, jak poctivě a zodpovědně se zhostí svého úřadu.
Takže závěrem, opět to vezmu ze svého pohledu a ostatním nechám jejich názor do nekonfliktní diskuse, nelze posoudit, jestli by bylo lepší, kdybychom měli prezidentku místo prezidenta. Třeba takové novodobé paní Masarykové bych dal každopádně přednost před nějakým Gottwaldem číslo dvě, ale jakousi typově Zemana v ženském vydání bych místo muže úrovně pana Havla rozhodně nechtěl.
