Vystoupíte-li v Itálii z autobusu na nějakém turisticky exponovaném místě, rozhodně nezůstanete bez povšimnutí.
V Pise se k nám přihrnuli lidé, řečeno bez rasistického podtónu, byli to vesměs černoši. Začali nám vnucovat všemožné cetky a jiné zboží, například "zaručeně pravé značkové" kabelky za 25 euro. Nebyli k odbytí.
Na francouzské Korsice to bylo úplně jiné a přitom v něčem podobné. V řídce obydlených horách na severu ostrova jsme po jízdě krkolomnou úzkou silničkou vystoupili v sedle, abychom se trochu protáhli a porozhlédli po nádherné krajině. Přihrnuli se k nám vepříci, kteří nabízeli své pochrochtávání a požadovali něco dobrého na zub. Byli všichni černí, prý kříženci prasat divokých a domácích. Též nebyli k odbytí.
Vzpomněl jsem si, s kým jsem se už bůhví pokolikáté setkal na autobusovém stanovišti na okraji Prahy u nás. Tito tvorové požadovali peníze a buď za ně nenabízeli nic nebo leda tak zjevně kradené zboží. O jejich zbarvení raději pomlčím.
***
O Francii se říká, že čím víc je člověk na jihu, tím se může setkat v větším nepořádkem. Korsické Ajaccio, rodiště slavného Napoleona, působilo v pošmourném dopoledni klidným a zdánlivě upraveným dojmem. Mamina nesla dítko malebným přístavem, rybář si chystal své náčiní.
Stačilo se však otočit, popojít o pár kroků dál a hned bylo po idylce.
Přesuňme se nyní na italskou Sardinii, ale zůstaňme ještě chvilku u tématu. Obrázek prastarého městečka s hradem, zabraný ze silnice přes údolí možná vypadá malebně. Ale pozor, je to výřez,...
... až celá fotka rázem odhalí, že to s tou malebností nebude tak horké.
Pravda, jako ve Švýcarsku u nás uklizeno nemáme, ale proti Italům jsme na tom přece jen o dost líp. Jsou sice milí a vstřícní, ale ten bordel mají skoro všude. Když jsme se vraceli domů, viděli jsme v odbavovací hale Italku, která si potřebovala udělat pořádek v kabelce. Dala si stranou pár věcí a zbylý obsah, použité kapesníčky a podobně vysypala na zem k nohám ostatním cestujícím s tím, že to snad někdo někdy uklidí. Nebo taky neuklidí.
***
Opusťme nepořádek a věnujme se chvilku zvířatům, i když jen neživým. V katedrále sardinského Cagliari je zajímavá socha. Přiznám se, že neznám její jinotaj, ale připadá mi krásná a plná skryté síly,...
... podobně jako lev, který po mnohá staletí hlídá prostor před katedrálou.
Pokud půjdeme od katedrály a ode lva východním směrem, zanedlouho narazíme na další zvíře. Je mnohem mladší, namalované na zdi a dozajista též plné symboliky.
Také v našich městech je spousta starobylých soch a "moderního umění" grafiti. Jedněm se líbí to, druhým pak ono, a i když možná budu vypadat jako škarohlíd, jsem každopádně pro to první.
***
Na závěr trochu odlehčení v podobě italských koček. Dvě servírky, které jsou si v něčem podobné a čemsi jiném naprosto rozdílné.
Ať už nás obsloužila ta hubená či ta silnější, jedním jsme si mohli být jistí. Usmívala se a přinesla nám skvělé kafe. I když, pravda, klasický český "turek" to nebyl.
Italské kočky jsou hezké i zepředu a vůbec nezáleží na tom, jestli mhouří oči při pohledu na prosluněné náměstí.
Ba nezáleží ani tom, kolik mají nohou a jakou mají barvu.
Dovolme si však trochu pýchy, i když italské kočky jsou hezké, ty naše české jsou mnohem krásnější. Platí to pro ty dvounohé i pro ty čtyřnohé.
