Bylo horko. Vedro posledních týdnů a dnů, v němž bodavý hmyz létal žihadly dopředu a ve kterém se dalo akorát tak pojídat lehké jídlo, pít osvěžující nápoje, vést nezávaznou konverzaci a věnovat se odlehčeným článkům.
Proto vám dnes nenabízím nic hlubokého, jenom takovou oddechovku pro potěšení. Jestliže se o některých lidech říká, že jsou světoběžníci, kteří prošmejdili křížem krážem celý svět, tak já bych o sobě a své Soně mohl prohlásit, že jsme českoběžníci. Respektive česko-moravsko-slezskobežníci, kteří s oblibou projíždějí celou naši překrásnou rodnou vlast.
Říká se, že všude je krásně a doma nejlíp, ale já bych toto tvrzení ještě trochu rozšířil. O co? No o srdcovky, přece. O místa, která sice člověk stihl navštívit jen párkrát, ale přirostla mu k srdci natolik, že se do nich strašně moc rád vrací. Nu a pro nás je jedním z takových přenádherných míst Telč. Tentokrát jsme ji nalezli dočista rozžhavenou, nicméně ani ono horko posledních týdnů a dnů, v němž bodavý hmyz létal žihadly dopředu, ji nedokázalo nic ubrat na kráse, spíš naopak. Tak jestli chcete, zahoďte na chvilku všechny starosti a tíži všedních dní, a pojďte ji navštívit s námi.
Tak co, milí čtenáři, ponouknul jsem vás k tomu, abyste se i vy svěřili, které z míst naší země je vašemu srdci blízké? Odměnou vám budiž má další srdcovka, tu byste našli na Šumavě v okolí obou Kvild a Povydří. Ale o tom zas někdy příště, pro dnešek se musíte spokojit s maličkým závdavkem.
