Umí se totiž o sebe postarat sama, a tak si nemusí hrát na nějakou chudinku, utlačovanou mužským pokolením. Nevěříte? Tak si poslechněte můj příběh.
Jmenuji se Rozálie a bydlím společně s bráchou Santíkem. To o mně už nejspíš víte a asi vám neunikla ani skutečnost, že jsme dvouletá dvojčata z jednoho vrhu. Kočka a kocour. Já celkem klidné nekonfliktní stvoření, on divous jako vystřižený ze žurnálu. K tomu je o víc než kilo těžší než já, takže si asi dovedete představit, jak se snaží být vůči mně dominantní. Usurpovat mě, on jako první a já vždy ta druhá. Tedy snažil se, než jsem mu to já slabá ženská jednou provždy zatrhla.
To víte, že se mi to nepodařilo ze dne na den. Zpočátku si zvyknul na mě zaútočit a zahánět mě, kdykoli měl pocit, že mu nějakým způsobem stojím v cestě. Že jako když je silnější, bude se krmit první, ven poběží první, ulovenou myš mi sebere a tak dál ve všem. Dokonce se na mě snažil sexuálně harašit navzdory tomu, že je kastrovaný.
To víte, že jsem se trápila, připadalo mi to nespravedlivé a jeden čas jsem dokonce uvažovala o tom, že si budu stěžovat našim dvounožcům. Aby zjednali nápravu, vykázali ho do patřičných mezí a nejmíň na čtrnáct dní ho někam zavřeli, aby na mě nemohl. Pak jsem si ale řekla, co bych to byla za pořádnou kočku, kdybych se i jako slabá samička o sebe nedokázala postarat sama.
Však jsem na to šla s pořádnou dávkou ženské taktiky, nestydím se mňouknout přímo prohnanosti. Stačilo, abych si párkrát vyčíhala chvilku, kdy je pan kocour zamyšlený, pomalu se ubírá po schodech dolů a spekuluje, co bude mít dobrého k večeři. Pak stačil jeden můj krátký přesně cílený výpad na ta jeho zrzavá záda a už se překvapeně kutálel ze schodů dolů. A těch řečí u toho, jako by se mu dělo bůhví co.
Nebo jsem si vyčíhala příležitost, až nám dvounožci dají něco na přilepšenou ke granulím a konzervám, například syrové maso. To běžím k miskám jako první a spustím na něj takovou bandurskou, že jako jestli si opováží jen líznout, než budu sama najedená, tak ode mě dostane takovou nakládačku, že na ni do smrti nezapomene. To víte, že by mě nakonec snadno přepral, ale tady jde o moment překvapení. A on je chlap, tak než aby se ode mě nechal buzerovat v těch nejnevhodnějších chvílích, dá radši pokoj.
Vidíte, dámy, čtyřnohé i dvounohé? Stačí trochu chtít a můžete si ty mužské omotat okolo drápku, že vám budou zobat z tlapky. A ani je nenapadne, aby se na vás povyšovali. Je to úplně jednoduché a nebudete k tomu potřebovat žádné moderní vymyšlenosti, jako je feminizmus nebo dokonce mňau too.
