Sněží

Sněží, vločky na rozpálené tváři tají,v třpytivé krůpěje se slzami se mísí.Tvé srdce jásalo, když lásku ti sliboval,tvé tělo hořelo, když bral tě do náručí.

Tehdy's též plakala, slzičky štěstí,
věřila's věčnosti okamžiků,
věřila's slovům, věřila's polibkům,
myslíc, že léto nikdy neskončí.

Pak přišel podzim, náručí chladlo,
zřídkakdy vískal tě ve vláscích,
do duše studený vítr ti zavál,
když cit z jeho slov se vytrácel.

Nu a teď zima tvé srdce svírá,
je pryč, už se ti nevrátí.
Tvá duše je prázdná, lože je pusté,
nechceš ho víc, když květinu zahodil.

Co přijde dál, co přinese čas?
Nastane jaro a s ním láska nová
či v kraje věčné zimy se vydáš,
bys stala se ledovou královnou?

Autor: Jan Pražák | úterý 24.1.2012 20:57 | karma článku: 11,16 | přečteno: 1233x
  • Další články autora

Jan Pražák

Co s kočkou o dovolené?

3.5.2024 v 14:34 | Karma: 19,92

Jan Pražák

Ty zvíře moje!

27.4.2024 v 7:07 | Karma: 21,07

Jan Pražák

Heleno, hledej!

24.4.2024 v 14:34 | Karma: 31,75

Jan Pražák

Věř svým očím

21.4.2024 v 7:07 | Karma: 28,26